Jaroslav Fenyk, Marie Benešová, Zdeněk Koudelka, Vlastimil Rampula, Stanislav Mečl, Renata Vesecká. Co mají tato jména společného? Všichni jsou někdejšími vysokými funkcionáři státního zastupitelství. A senátor Miroslav Antl na jejich adresu nedávno prohlásil, že jsou podivní.
Z pozice nejvyššího státního zástupce (Benešová, Vesecká), náměstka nejvyššího státního zástupce (Fenyk, Koudelka, Mečl) a vrchního státního zástupce (Rampula) přešli do justice na pozici advokátů poté, co rezignovali na funkci státního zástupce. Jaroslav Fenyk byl navíc po rezignaci na funkci státního zástupce a po kariéře advokáta jmenován prezidentem Milošem Zemanem soudcem Ústavního soudu.
Jsou jich stovky a advokátní kanceláře si jejich znalostí i zkušenosti s trestním řízením z pozice státního zástupce cení. Jejich předešlé funkce na státním zastupitelství nebo prokuratuře vyjmenovávají na webových stránkách. Často jde o veřejně známá jména obhájců a advokátů: Vít Široký, Petr Topinka, Jiří Brátka, Jiří Teryngel. Naopak z pozice advokáta do funkce státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze byl jmenován například Vladimír Trýzna, který začínal kariéru jako policejní vyšetřovatel.
Prostupnost jednotlivých právních profesí existuje v celém civilizovaném světě. Potvrzuje to i Česká advokátní komora na dotaz, zda v některé zemi existuje zákaz výkonu advokacie pro toho, kdo působil na státním zastupitelství: „Ne, rozhodně ne v našem nejbližším okolí a v Evropě. Alespoň pokud víme. Prostupnost právnických profesí je naopak všude vnímána jako žádoucí,“ uvedla ČAK prostřednictvím mluvčí Iva Chaloupková.
To si ovšem nemyslí politik a bývalý státní zástupce Miroslav Antl. Ve stanovisku k prostupnosti právních profesí, které poskytl deníku Právo, uvedl, že právník, který přestoupí z jedné profese do druhé, je podivný.„Myslím si, že kdo tohle udělá, byl od začátku podivný. Mnohdy to ukáže i to, s kým tajně spolupracoval,“ uvedl senátor Antl pro Právo před dvěma týdny a bývalé státní zástupce v advokacii označil za podezřelé osoby.
„Byl bych pro to, aby se to zakázalo. Anebo aby se pak zkoumala trestní odpovědnost. Spíš se setkám s nějakou etikou u původních zavedených advokátů než u těchto přeběhlíků,“ citoval deník Právo Antla.
Na dotaz České justice, zda Česká advokátní komora považuje takový zákaz výkonu advokacie nebo neslučitelnost výkonu advokacie s předešlou funkcí státního zástupce reálně proveditelný, Iva Chaloupková vysvětluje: „Nepovažujeme to za reálně proveditelné, ani nic takového neplánujeme, nepodporujeme či nechystáme. Advokacie je svobodné povolání. V oblasti trestního práva se bývalí státní zástupci velmi aktivně angažují a jsou platnými obhájci. Ona výše zmiňovaná propustnost právnických profesí je něco, co našemu justičnímu systému k jeho škodě chybí. Samozřejmě, že advokacie nevítá s otevřenou náručí takové státní zástupce či soudce, kteří museli odejít v důsledku kárného řízení s nimi vedeného nebo v jeho průběhu na svůj post rezignovali. Na takové se nedíváme jako na bezúhonné, čímž nesplňují jednu z podmínek pro zápis do seznamu advokátů. Náš názor, že máme právo vnímat bezúhonnost v širším slova smyslu než jen v tom, že dotyční mají čistý trestný rejstřík, nám v minulosti osvědčily i soudy. Má to svou logiku – oni zklamali v jedné z justičních profesí a do druhé by chtěli rovnou přejít.“
Co se týče údajné podivnosti či neetičnosti advokátů – bývalých státních zástupců, nevyskytuje se podle ČAK ve statisticky vyšší míře, než u těch, kteří jsou celý svůj profesní život advokáty nebo přišli ze sféry podnikových právníků či ze sféry soudní. Na otázku, zda ČAK někdy řešila podivné jednání advokáta, který před tím byl státním zástupcem, jak o tomto podivném jednání a neetičnosti hovoří politik Antl, odpovídá ČAK, že ano. Z vyjádření pak vyplývá, že neetičnost jednání advokáta spočívala v hrubě neprofesionálním výroku veřejně proneseném proti obviněnému klientovi.
„Osobně si vzpomínám jen na případ jednoho věkově staršího advokáta, který celý život působil jako prokurátor a později státní zástupce a v jedné mediálně exponované kauze s vrahem před médii prohlásil cosi o tom, že by navrhoval pro svého klienta trest smrti, kdyby existoval. Moc se dotyčný divil, že byl posléze vystaven kárnému řízení. Jeho výsledku ale nevyčkal a advokacii sám opustil. Ten si opravdu neuvědomil své postavení,“ vysvětluje mluvčí České advokátní komora Iva Chaloupková.
Irena Válová
