Je dobře, že poslanci ODS s částí poslanců TOP 09 podali ústavní stížnost ve věci vyhlášky upravující v přípravném řízení místní příslušnost státního zastupitelství. Jestliže dnes existuje někde úzké hrdlo v ústavním právu na zákonného soudce, je to právě tento případ.
Vtip je v tom, že soudem pro přípravné řízení je okresní soud podle sídla státního zastupitelství, které podalo soudu určitý návrh. Ovšem po podání obžaloby tato příslušnost zaniká a příslušný je obecně příslušný soud. Pokud je v přípravném řízení činné nepříslušné státní zastupitelství, musí věc předat bez zbytečného odkladu příslušnému státnímu zastupitelství, jinak je totiž dotčena i příslušnost soudu pro přípravné řízení.
Řečeno polopaticky – i když na rozdíl od soudce Ústava neupravuje pravidla pro příslušnost státního zástupce, je jasné, že pokud bude neoprávněný státní zástupce, bude i neoprávněný soudce. Jenomže změna vyhlášky z pera Marie Benešové umožnila, aby věci vyloučené ze společného řízení z projednávání před VSZ tam mohly být i nadále vedeny. Stačí k tomu pouhý souhlas nejvyššího státního zástupce.
Přitom už v přípravném řízení mohou soudy značně zasáhnout do ústavních svobod. Ať je to již nařízení odposlechů či kontroly přepravovaných zásilek, rozhodování o vazbě, domovní prohlídce a podobně. Dodržování zákonnosti v otázce příslušnosti státního zastupitelství je tak jednou ze záruk právního státu. Bohužel jsme zatím nedostali na úroveň USA, kde soudci jakýkoli důkaz získaný byť formálním pochybením okamžitě vylučují ze hry.
V právnických kruzích se již delší dobu spekuluje o tom, že existují přímé vazby mezi některými státními zástupci a těmi soudci, kteří jsou tvrdší než jiní jejich kolegové, případně jsou schopni podřídit se mediální a politické poptávce. Na internetu si lze dokonce najít příslušné hodnocení soudců právě podle jejich tvrdosti. Z regionů se nejmenší oblibě mezi advokáty těší Moravskoslezský kraj. Právě tam je údajně trestně právní praxe nejtvrdší. Ostatně je pochybné, zda by jinde v republice skončili před soudem zastupitelé za škodu, kterou ani nespáchali, jako se to stalo radním obce Ostravice.
Není proto náhodou, že některé politicky kontroverzní kauzy končí právě na severní Moravě, aniž by k tomu byl reálný důvod. Stačí dva případy, které teorii o vstřícnějších soudcích, ale i státních zástupcích, v Moravskoslezském kraji podporují. Tím prvním je kauza bývalého ministra obrany Martina Bartáka, přeložená na severní Moravu jenom proto, že tatrovky se vyrábějí v Kopřivnici. Druhým takovým příkladem je kauza tří bývalých poslanců ODS. Ta byla převekslována na severní Moravu kvůli údajnému spojení bývalého náměstka vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka s Romanem Janouškem. I když byl už Grygárek obviněn, obvinění je stejně nepodložené a vykonstruované jako případ tří exposlanců. Kvůli této zámince byl ale případ převeden na Moravu, a poté konkrétně do Ostravy. A světe, div se, o vazbě zde jako náhodou rozhoduje soudce Roman Vicherek, bývalý policajt a autor teoretického článku na webu Jiné právo, v němž se vyznává ze svého názoru, že by korupce měla být chápána co nejextenzivněji.
Ohýbání místní příslušnosti se nevyhnul ani případ Jiřího Čunka či Davida Ratha. Stejné argumenty jsou nakonec i součástí ústavní stížnosti. „V případě, že je podáván návrh státním zastupitelstvím mimo pracovní dobu, kdy je předem znám konkrétní sloužící soudce, si fakticky takto vybere nejen soud, ale i konkrétní osobu soudce.“
Otázkou je, proč se ODS domáhá pouze zrušení onoho paragrafu 5 zmíněné vyhlášky, a proč nepožaduje její plné zrušení, když v podání hovoří o její protiústavnosti jako celku. Zřejmě se spokojila s vrabcem v hrsti než s holubem na střeše. Ve zrušení jednoho paragrafu je větší šance na úspěch než ve zrušení vyhlášky celé.
Dušan Šrámek
