Trestní řád nesmí favorizovat žádný orgán a resortní přístup by byla chyba. Je to výtvor pro společnost, nikoli pro soudce, státní zástupce nebo advokáty. Rozhodující je fungování v praxi, samozřejmě s respektem k právům obviněných a poškozených, jakožto i s respektem k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR, říká předseda Komise pro nový trestní řád, soudce a předseda trestního senátu Nejvyššího soudu prof. Pavel Šámal.
Hovořit o tak rozsáhlé práci je podle něho obtížné. Je lepší hovořit o jednotlivých částech, případně institutech, než o celku, protože výsledek popisování celku musí být nutně jen obecný a do určité míry povrchní.
Někteří právní profesionálové, zejména ze státního zastupitelství, kritizují, že stávající trestní řád je příliš formalistický; zbytečný a trestní řízení prodlužující je systém opakování výslechů. Změní se to v novém trestním řádu?
Ale toto už je ve stávajícím trestním řádu! Současný trestní řád doslova zdůrazňuje, že zásadně se nic opakovat nemá (viz např. § 164 odst. 2 tr. řádu)! Co říkáte, je jasný příklad toho, že i když zákon stanoví nějaké zásady, tak to neznamená, že se podle toho orgány činné v trestním řízení chovají. Setkávám se s tímto názorem poměrně často, představitelé orgánů činných v trestním řízení jsou opravdu přesvědčeni, že opakování výslechů, o kterém mluvíte, v zákoně je. Přitom už v roce 2001 se zákon velmi změnil a je nastaven tak, aby se nic zbytečně neopakovalo. To je typická věc, která se tvrdí a šíří jako mýtus.
Odkud se to tedy bere? A proč právě opakování výslechů?
My nechceme, aby se výslechy zbytečně opakovaly. Hlavním důvodem, proč se za jistých okolností musí výslech opakovat, je prostě špatně provedený výslech, na který se vyslýchající správně nepřipravil, a tudíž ho musí – zbytečně – opakovat. A potom je zde zásada trestního řízení, ve kterém je potřeba správně zjistit a objasnit skutkový stav věci bez důvodných pochybností, což někdy může také vést k opakování výslechů, případně i dalších úkonů trestního řízení. Jak se trestní řízení vyvíjí, penzum informací a znalostí se mění a může se změnit tak, že je nutno opakovat výslech nebo jiný úkon. Navíc jsou dnes mnohem větší požadavky z hlediska ochrany práv obviněných i poškozených a dalších účastníků řízení, a proto se během trestního řízení shromažďuje mnohem větší penzum znalostí a informací. Ještě před padesáti lety byl trestní spis tenká složka obsahující základní informace. Dnešní spisy mají stovky a tisíce stran.
Základem bude vždycky správná práce orgánů činných v trestním řízení. Trestní řád tomu může napomoci, ale není všespasitelný a nemůže změnit, co je v hlavách orgánů, ani některé rigidní názory.
Počítá stále nový trestní řád se zavedením soukromé žaloby?
Soukromá žaloba nebo subsidiární žaloba – pracujeme s oběma verzemi – slouží velmi zjednodušeně řečeno i ke kontrole poškozeného nad plněním obžalovací role státním zástupcem, zvláště když se počítá s posílením oportunních prvků v řízení. Tedy jestliže státní zástupce nezahájí trestní stíhání, protože pro to má důležité důvody, poškozený dostane tento prostředek, soukromou žalobu nebo subsidiární žalobu, aby mohl docílit i přesto v určitých případech provedení trestního řízení. Nový trestní řád by měl podle mého názoru obsahovat jedno, nebo druhé.
Zohlední nový trestní řád také opakovaný problém současnosti, totiž délku trestního řízení?
Délku řízení chceme zkrátit, například lepším vyvážením lhůt v trestním řízení, omezením vracení věcí po zrušení rozhodnutí v opravném řízení – zejména v odvolacím řízení -, těch možností, jak urychlit řízení je více. Představa, kterou jsem prezentoval, je tato: v současnosti se šetří statisíce trestních věci. Státních zástupců, kteří vykonávají dozor nad trestním řízením, ale nejsou statisíce ani tisíce, spíše stovky. Podle naší představy bude policejní orgán procesně samostatný, státní zástupce bude vykonávat fakultativní dozor nad přípravným řízením, tedy nebude muset pravidelně do řízení zasahovat, ovšem pokud nenastanou například průtahy. Poté bude mít povinnost vykonávat dozor a potřebným způsobem vstoupit do řízení.
Současně bude role státního zástupce posílena, neboť se snažíme o moderní evropské kontradiktorní trestní řízení. Státní zástupce by měl nést důkazní břemeno před soudem. Soud už by neměl opatřovat důkazy zejména v neprospěch obviněného, jak je tomu často nyní, ale měl by být postaven do role arbitra. Zjednodušeně řečeno, pokud státní zástupce nepředloží v řízení před soudem dostatek důkazů, tak soud obviněného zprostí obžaloby, nebude tyto důkazy opatřovat za státního zástupce. Státní zástupci už jsou s tímto přístupem seznámeni a v zásadě s ním souhlasí, pokud bude řízení dostatečně vyvážené.
Bude to fungovat? Mohou být budoucí účastníci řízení bez obav?
Vždy má někdo z něčeho obavy. Když se tvořil nový trestní zákon, také byly obavy. Záleží na tom, jak se orgány činné v trestním řízení s novým trestním řádem ztotožní. Bylo by dobré, aby se s ním v dostatečné lhůtě náležitě seznámily, v praxi ztotožnily a používaly ho tak, jako se to stalo například v případě tzv. velké novely trestního řádu u zkráceného řízení. Základem ale bude vždycky dobrá práce orgánů činných v trestním řízení, ve kterou věřím, neboť pokud tyto orgány věc dostatečně neobjasní při dodržení všech procesních práv osob zúčastněných na řízení, nezachrání to ani sebelepší trestní řád.
Bude velmi záležet na tom, jak se podaří změnit myšlení všech subjektů zúčastněných na řízení. Když říkám všech, myslím opravdu všech, tedy nejen orgánů činných v trestním řízení. Trestní řád nesmí favorizovat žádný orgán, ale ani žádný jiný subjekt, neboť musí být vyvážený. Je to zákon pro společnost, ne pro soudce, státní zástupce nebo advokáty. Musí to být řešení výhodné pro společnost. Rozhodující je jeho fungování v praxi, a proto je důležité, jak se podaří vybalancovat základní zásady a jednotlivé instituty trestního řízení v novém trestním řádu. Když se to povede, bude to dobrý základ a je šance, že trestní řád bude dobrým základem pro trestní řízení, které pak může náležitě fungovat.
Irena Válová
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. je od roku 1993 soudcem Nejvyššího soudu. Přednáší mimo jiné na katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, která bude spolupracovat na tvorbě nového trestního řádu. Je autorem trestního zákona z roku 2009. V roce 2006 byl jmenován profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v oboru trestní právo, kriminologie a kriminalistika. Prof. Pavel Šámal předsedá Komisi pro nový trestní řád.
