Britský týdeník The Economist se pozastavil nad tím, jak často americká policie využívá paramilitárních taktik. Jednotky SWAT jsou využívány v případech, kdy to vůbec není nutné a při jejich raziích často umírají nevinní lidé.
Jednoho dne brzy ráno vtrhla těžkooděná policejní jednotka v oblasti Los Angeles do domu Eugena Malloryho. Co se následně stalo není úplně jasné. Policista, který na osmdesátiletého inženýra v důchodu šestkrát vystřelil ze svého samopalu tvrdí, že jednal v sebeobraně. Pan Mallory zbraň sice měl, ale byl v posteli a ze zbraně ani jednou nevystřelil. Obzrojená přepadení mohou být matoucí: podle informací z vyšetřování policista zpočátku tvrdil, že předtím, než začal střílet, pana Malloryho vyzval, aby svou zbraň odložil. Z audio nahrávky nicméně vyplynulo, že tato slova pronesl až poté, co začal střílet. Pan Mallory toho dne zemřel a jeho rodina nyní policii žaluje.
K takovýmto tragédiím v Americe dochází až příliš často. Jedním z důvodů je to, že policie se za poslední roky stala lépe vyzbrojenou. Razie jednotek rychlého nasazení (SWAT) bývaly velmi vzácné: podle Petera Krasky z univerzity ve východním Kentucky došlo v roce 1980 přibližně k něco přes tři tisíce raziím ročně. V současnosti jsou ozbrojené razie zcela běžné. Policie jich provede okolo padesáti tisíc ročně.
Tyto týmy, jejichž členové nosí brnění a jsou ozbrojeni podobnými zbraněmi, které využívá armáda, měly být původně využívány k jednáním s těmi nejnebezpečnějšími zločinci. Zejména s vrahy a únosci. V současné době jsou však zcela běžně nasazovány v případech domovních prohlídek osob podezřelých z přechovávání drog. Policie do domu pana Malloryho vtrhla kvůli tomu, že měla podezření, že se v domě nachází pervitinová laboratoř. Místo toho však našla dvě rostliny marihuany, které patřily nevlastnímu synovi pana Malloryho, který navíc k pěstování lékařské marihuany vlastnil kalifornskou licenci.
Některé případy, při kterých je využíváno jednotek SWAT jsou k neuvěření. V Marylandu byla paramilitární jednotka SWAT vyslána ukončit nelegální hru pokeru. V Iowě zase k zatčení osob podezřelých z malých podvodů. V Arizoně jednotka zasáhla při kohoutích zápasech.
Americké soudy jsou taktikám SWAT většinou nakloněny. Soudy jsou názoru, že by policie, mající důvodné podezření z toho, že by ohlášením své přítomnosti mohla zločincům poskytnout čas na zničení důkazů, měla mít právo do objektu vstoupit bez zaklepání. Tyto neohlášené razie s sebou nesou výhodu momentu překvapení, s čímž se rovněž váží nevýhody.
Představa toho, že do vašeho domu vtrhne ozbrojené komando, je strašidelná. Vyděšení občané si mohou myslet, že jsou přepadeni. Zábleskové granáty, využívané k ohlušení a oslepení osob, ještě umocňují zmatek, který osoby nacházející se v těchto objektech pociťují. Někteří zmatení lidé střelbu opětují, většinou s tragickými následky. Novinář Radley Balko tvrdí, že se mu podařilo identifikovat již více než padesát nevinných občanů, kteří byli při domovních raziích jednotkami SWAT zastřeleni.
Zabavíme, neobviníme, utratíme
K militarizaci americké policie přispěly zejména dva důvody. Prvním je to, že v souvislosti s „válkou proti teroru“ je v systému dostupných mnohem více prostředků k nákupu těžkých zbraní. Mezi léty 2002 až 2011 Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA poskytlo prostřednictvím grantů policejním jednotkám na státní a lokální úrovni neuvěřitelných 35 miliard dolarů. Pentagon se rovněž zbavuje přebytečného vojenského materiálu a za velmi nízkou cenu jej prodává policii. Právě z tohoto důvodu má malé a tiché město Keene, nacházející se ve státě New Hampshire, ozbrojený transportér nazývaný BearCat. Vedoucí místní policie jeho nákup obhajoval s tím, že může sloužit k ochraně občanů v průběhu dýňového festivalu.
Druhým důvodem jsou zvrácené výhody, které policii válka proti drogám přináší. V situaci, kdy mají strážci zákona podezření, že peníze podezřelého pocházejí z trestné činnosti, mají právo je zabavit. Podle zákona o konfiskaci majetku civilistů policie nemusí předem dokázat, že k trestné činnosti došlo, má právo majetek zabavit a posléze počkat na rozhodnutí soudu ve chvíli, kdy majitelé policii zažalují s žádostí o navrácení majetku. V mezidobí může policie s majetkem disponovat a jeho prostřednictvím obohacovat své rozpočty, nakoupit rychlejší policejní vozy či počítače.
The Enonomist píše, že právě kvůli těmto výhodám se policie v USA často na drogové případy zaměřuje více než například na případy znásilnění. Důvodem je velký objem hotovosti, který je v souvislosti s nelegálním prodejem drog generován. Je to neuvěřitelné, píše autor článku a konstatuje, že občané by o svůj majetek rozhodně neměli přicházet předtím, než budou obviněni z trestného činu. Dále by z výnosů z trestné činnosti měl profitovat celý stát a nikoliv pouze malá skupina osob, která razii provedla.
Prásk! Ťuk, ťuk… Jé, pardón, špatný barák!
Policie zastává velmi těžkou a nebezpečnou práci a je naprosto pochopitelné, že nechce být vybavena hůře, než ti, proti kterým bojuje. Demonstrace síly také může občas zločince odradit od použití násilí. Rovněž má policie právo utratit dostatečné množství financí na nákup obranných prostředků, jelikož tím zvýší šance na to, že se strážci zákona vrátí z práce domů živí.
Nicméně současný stav rozsahu militarizace americké policie je zarážející. Policisté nejsou vojáky. Armády jsou cvičeny za účelem zabití nepřítele, policie má však hájit zákon a chránit své občany. K dosažení těchto cílů by mělo docházet za použití co nejméně síly.
Neznamená to ale, že by se měla úplně zbavit jednotek SWAT. Měla by je využívat pouze v případech, kdy si je jista, že zločinci jsou nebezpeční a ozbrojení. Rozhodně by neměly být nasazovány při domovních raziích v případech nenásilných trestných činů. Jako například při ujišťování se, že noční kluby dodržují zákony či v ostatních případech, ve kterých by klasické zaklepání na dveře policistou bylo dostačující. Válka proti drogám má být metaforou, nikoliv skutečnou válkou.
-red-
