„Byla docela teplá noc a my jsme s partnerkou normálně spali a najednou tam byli. Křičeli, abychom se nehýbali, ať se položíme na břicho a pusou nadzdvihneme polštáře, jestli pod nimi nemáme zbraň,“ říká majitel obchodu se starožitnostmi v Praze Václav O. Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že jde o přepadení. Pan Václav O. popisuje policejní zásah proti jeho osobě, jak se odehrál v roce 2010.
„Pak mě odvezli na Zbraslav, zavřeli mně firmu a řekli mně, že dostanu deset let. Pak jsem zůstal sám,“ pokračuje Václav O., kterého policejní orgány odposlouchávali, zadrželi, prohledali a nikdy z ničeho neobvinili.
„Byl nezákonně odposloucháván, zadržen, omezen na osobní svobodě, byl nucen strpět domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor. Z ničeho nebyl obviněn, stát vykonal součást trestní represe a úkonů na zcela nevinné osobě, píše opakovaně v žalobách i v žádosti o omluvu a odškodnění za nemajetkovou újmu advokát Václav Vlk, který pražského majitele starožitnictví Václava O. zastupuje.
„Případ pana Václava O. je minela na milión procent,“ komentuje JUDr. Vlk. Toho člověka jednoho dne zatkli a prohledali. Během výslechu se dozvěděl, že na něho byl veden odposlech. Ke sdělení o obvinění nedošlo, žádné další opatření se nekonalo,“ říká Václav Vlk.
Když policista pana Václava O. vyslýchal, řekl mu, že byl odposloucháván. Tehdy se pan Václav O. rozhodl, že zjistí, kdo a proč dal k odposlechům příkaz. Stálo ho to takřka nadlidské úsilí, přiznává, ale spolu s JUDr. Vlkem nakonec zjistili, kdo podepsal příkaz a s jakým zdůvodněním.
Byl to okresní soud pro Prahu – východ na návrh Krajského státního zastupitelství v Praze, kdo povolil, aby policie v případu údajně kradené sbírky mincí od srpna do listopadu 2010 odposlouchávala a zaznamenávala telekomunikační provoz na jeho telefonu. Přestože předmětná sbírka mincí byla veřejně vystavena za výlohou obchodu pana Václava O., znalecké posudky vyloučily, že by byla ukradená a odposlouchávané číslo bylo navíc vedeno na jeho bratra, usoudili policisté, že pan Václav O. splňuje parametry „navrhované osoby zapojené do organizované činnosti více osob“.
Loni v listopadu proto advokát Václav Vlk podal návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechů k Nejvyššímu soudu. Letos v únoru dal Nejvyšší soud návrhu za pravdu a rozhodl, že příkazem k odposlechu Václava O. byl porušen zákon.
„Navrhovatel ani jeho bratr neměli žádný podíl na trestné činnosti ani neměli obchodní či jiné vztahy s osobami, které byly následně pro daný skutek stíhány. Sledováním obsahu jimi vedených telefonních hovorů proto nebylo možné žádné podobné poznatky zjistit. Pokud jde o údajná zjištění učiněná operativní cestou, která měla být podle policejního orgánu podkladem pro vydání příkazu k odposlechu telekomunikačních hovorů, nepromítl se jejich obsah nijak do trestního spisu,“ cituje v odůvodnění rozhodnutí o porušení zákona Nejvyšší soud z návrhu.
Operativní zjištění vedoucí k nasazení odposlechu se do trestního spisu nemohly promítnout, protože policisté namísto místo aby zjistili onu operativní informaci, tedy co je to ve skutečnosti za sbírku mincí za výlohou obchodu pana Václava O., nasadili na něho odposlech, zatkli ho, prohledali a vyslýchali jako člena organizované skupiny.
Případ Václava O. je příkladem situace, kdy je občan odposloucháván nikoli na základě konkrétních poznatků o trestné činnosti občana, ale proto, aby policie zjistila, zda nějaký občan páchá nebo nepáchá trestnou činnost. Kvůli praxi při povolování odposlechů u některých soudů se proto do takové situace může dostat každý.
Advokát Václav Vlk doplnil rozhodnutí Nejvyššího soudu o nezákonnosti odposlechu pana Václava O. do žádosti Ministerstvu spravedlnosti o omluvu a odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 128.784,- Kč.
Celá akce represivní složky státu proti Václavu O. však má značný dopad na jeho postoje a důvěru ve stát a policii. Svůj příběh se rozhodl odvyprávět proto, že by mohl pomoci dalším, kteří se stali obětí nezákonnosti ze strany policie, státního zastupitelství nebo soudu a mají strach se bránit. „Mně je to dneska už jedno. Co mi ještě můžou udělat? Zavřít mě? Zabít?“ vyjadřuje důvěru v mocenské orgány státu otázkou.
Irena Válová
