Hra na čestné a spravedlivé státní zástupce a soudce na jedné straně a nečestné a neetické advokáty by mohla být také záměrem potlačit v demokracii zaručované právo na právní ochranu poskytovanou právě advokáty, a to komukoliv včetně pro společnost nebo pro stát nepohodlným lidem. Může jít o snahu prezentovat advokáty nikoli jako profesionály, ale jako spojence či spoluspiklence takových osob.
To si myslí někdejší nejvyšší státní zástupkyně a nyní advokátka Renata Vesecká o trendu veřejně napadat advokáty nebo dokonce zakázat prostupnost právních profesí, jak o se o ní vyjádřil senátor Miroslav Antl. Česká justice o tom informovala zde.
Státní zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po skončení výkonu funkce státního zástupce. Mlčenlivosti může státního zástupce pouze z vážných důvodů zprostit nejvyšší státní zástupce. Nejvyššího státního zástupce zprošťuje povinnosti mlčenlivosti ministr spravedlnosti.
Tak praví zákon o státním zastupitelství a uvedené ustanovení platí i pro bývalé státní zástupce, kteří nyní působí v advokacii. Konflikt zájmů a podjatost advokáta včetně používání informací ve prospěch klientů zase upravuje zákon o advokacii. Právní profesionálové to vědí. Navíc vědí, že informace, které by po přechodu z jedné právní profese do druhé mohli použít, nemají platnost delší než přibližně půl roku. Za tu dobu se totiž změní obsah trestního spisu, se kterým mohli být ve funkci státního zástupce nebo vyšetřující policisté seznámeni.
Ani námitka, že nynější advokát a bývalý státní zástupce může mít informace od bývalých kolegů, neobstojí. Takový argument totiž má oba, jak státního zástupce, tak i advokáta, za osoby neschopné objektivně vyhodnotit skutečnost a jednat profesionálně s nejlepším vědomím i svědomím každý ve své profesi, tedy osoby ve skutečnosti neschopné vykonávat svoji profesi. Podobnou situaci popsal Nejvyšší soud v rozhodnutí v roce 2007, kdy stěžovatel napadl pro podjatost znalce s tím, že dříve pracoval v Kriminalistickém ústavu.
„K řádnému posouzení otázky podjatosti je nezbytné vždy přihlížet k rozdílům v procesním postavení jednotlivých osob, na něž by podjatost mohla dopadat. Osamocená skutečnost, že posuzované osoby byly v pracovněprávním vztahu ke stejnému zaměstnavateli, aniž by zde byl dán jiný důvod, z něhož by bylo možno na podjatost usoudit, nemůže vést k automatickému závěru, že tyto osoby nemohou objektivně zhodnotit práci jeden druhého a k automatické presumpci podjatosti. Takto široce pojaté chápání institutu podjatosti u osob daného procesního postavení by nutně vedlo k vylučování celých skupin odborníků pracujících nebo kooperujících na specializovaných pracovištích a jejich nepoužitelnosti v trestním řízení,“ uvedl Nejvyšší soud, který se v rámci tohoto rozhodnutí vypořádal i s postavením advokáta.
„Postavení advokáta v trestním řízení je pak zcela specifické. Advokát zde nevystupuje ani jako orgán činný v trestním řízení ani jako samostatná procesní strana, nýbrž je zástupcem – obhájcem obviněného a vystupuje na jeho straně a je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá pro svého klienta – obviněného za prospěšné (viz § 16 zákona o advokacii). Skutečnosti vylučující advokáta z účasti na věci jsou definovány v § 19 zákona o advokacii, přičemž je zde podstatná ochrana zájmů klienta (např. podle odst. 1, písm. a) a podle § 19 zákona o advokacii je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá),“ píše NS.
Ještě razantnější názor k označení bývalých státních zástupců, nyní advokátů, senátorem Antlem za podivné osoby, vyjádřil pro Českou justici bývalý náměstek NSZ, nyní advokát a vysokoškolský pedagog Zdeněk Koudelka. „Antla si nevážím jako člověka, politika ani právníka. Jednání, kterým se vyhnul postihu tím, že bylo jeho porušení zákona promlčeno (jízda a nehoda způsobená v opilosti), protože příslušný úřad nebyl schopen vyřídit věc ve lhůtě, považuji za jednání, který mi zavání korupcí a gauneřinou. Škoda slov o takovém individiu,“ říká brněnský advokát. Dodává, že advokáti nevykonávají státní moc. Nejsou tedy součástí soudní moci. Hájí práva lidí. „To je správné a nevidím důvod to jakkoliv omezovat,“ říká Koudelka.
I státní zástupce je podle něho povinen hájit práva lidí, je povinen zajistit provádění důkazů a zvažovat námitky obviněného i ve prospěch obviněného. „Státní zástupce má být objektivní, dozorovat trestní řízení z hlediska práv poškozených, práva státu na potrestání trestného činu, ale i z hlediska práva obviněného. Pokud některý státní zástupce takto nečiní a záměrně zatajuje některé věci z trestního řízení, které jsou ve prospěch obviněného, porušuje zákon a stává se špatným státním zástupcem, státním zástupcem – gaunerem. Nevím, zda takto jednal Antl, ale státní zástupce jednající podle práva takto jednat nesmí,“ říká Zdeněk Koudelka.
Irena Válová
