Speciální útvary státních zastupitelství by měly být schopné vyšetřovat nejen korupci, ale potřeby a politického zadání například nelegální migraci. Taková je představa ministerstva spravedlnosti při přípravě nového zákona o státním zastupitelství. Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká s tím nesouhlasí: takové týmy mají podle ní smysl u policie, státní zastupitelství má v aktivním dozoru dostatek nástrojů na vyšetřování ad hoc kriminality dostatečně silný nástroj už nyní.
Souhlasíte se silným postavením specializovaných útvarů, vyjmutých z věcné a místní příslušnosti?
Jestliže chce státní zastupitelství zůstat justičním orgánem, pak je třeba jak věcnou tak místní příslušnost odvozovat z trestního řádu, stejně jako věcnou a místní příslušnost soudu. Za zcela nevhodné považuji vytváření, rozšiřování či zužování této příslušnosti dle momentální politické, společenské nebo mediální objednávky. Právní jistota, speciálně pak v trestní právu, je základním atributem demokracie.
Ty týmy mají být postavené nebo lépe řečeno rychle postavitelné ad hoc – tedy pokud se objeví politická poptávka po stíhání určitého typu kriminality. Je to systémové?
Specializované odbory byly vytvořeny pro závažnou trestnou činnost vyžadující větší míru hlubších znalostí státních zástupců, kdy se zároveň tato kriminalita projevuje napříč místní příslušností republikou a zároveň ohrožuje veřejný zájem na ochraně zásadních společenských jevů. Specializace vybočující právě z místní a věcné příslušnosti by tedy měla odrážet a odůvodňovat tuto absolutní výjimečnost a nesystémovost fungování justičního orgánu. Nemělo by k ní být přistupováno jako ke krátkodobým opatřením řešení nahodilého problému. K uvedenému slouží programové zaměření činnosti státního zastupitelství, kdy aktivním dozorem lze reagovat například na kriminalitu v době záplav, daňovou kriminalitu, “lihovou”, a podobně. Vytváření speciálních týmů ad hoc je metoda pružného fungování policejních orgánů, tedy orgánů odhalujících a vyšetřujících trestnou činnost, nikoli však justičních orgánů. Navíc rozšiřování koncentrace věcí, které by měly být ve výkonu dozoru na vrchním státním zastupitelství a ve výkonu dohledu Nejvyššího státního zastupitelství, jsou krokem zpět od státního zastupitelství k prokuratuře.
V souvislosti s novým zákonem se rovněž mluví o redukci čtyřstupňové soustavy na třístupňovou. Je to krok správným směrem?
Domnívám se, že lze zajistit funkčnost třístupňové soustavy, problém však nevidím ani ve čtyřstupňové soustavě. Za nesmyslné však považuji působení dvou vrchních státních zastupitelství, jednak se narušuje jednota aplikace práva, zejména v přípravném řízení a za druhé je takové působení neekonomické.
Poslední velký okruh nevyřešených otázek se týká jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců. Jak by mělo být upraveno?
Za nejvhodnější považuji stanovení funkčního období vedoucích státních zástupců s možností jejich odvolání v rámci kárného řízení. V souvislosti s tím však za zásadní považuji změny ohledně kárné odpovědnosti, a to nejen vedoucích státních zástupců. Je třeba vidět, že ani dokonalý zákon nevyřeší kvalitu fungování jednotlivců. Úprava pravidel, které by takovou nekvalitu eliminovaly, zůstává dlouhodobě stranou.
Robert Malecký
