Stížnost proti obvinění z uplácení tří poslanců, kterou podal bývalý premiér Petr Nečas, se zabývá i politickými aspekty a otázkou prospěšnosti či škodlivosti tehdy prosazeného daňového balíčku. Tedy otázkami veřejného zájmu, jejichž zodpovězení požaduje vrchní olomoucký žalobce Ivo Ištvan. Česká justice má text stížnosti k dispozici.
Dvakrát v uplynulém týdnu byl expremiér Nečas u výslechu: v pátek kvůli nakládání s tajnými dokumenty na Úřadu vlády, v úterý ve věci tzv. poslaneckých trafik, kde je obviněn z uplácení poslanců Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra. Vypovídat odmítl, dokud Nejvyšší státní zastupitelství nerozhodne o stížnosti, kterou proti obvinění podal. „Vzhledem k tomu, že považuji toto obvinění za vykonstruované, politicky a osobně podjaté, samozřejmě s ním nesouhlasím, tak jsem podal poměrně obsáhlé zdůvodnění ve své stížnosti Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Dokud Nejvyšší státní zastupitelství nerozhodne o mé stížnosti, kde jsem poměrně podrobně popsal důvody, proč toto obvinění jako vykonstruované odmítám, tak k tomu nemám co dodávat,“ sdělil Nečas při odchodu z policejní služebny.
Nečasova argumentace proti obvinění se týká několika oblastí. Předně prý neexistuje důkaz, že by jim do 7. listopadu 2012, kdy se poslanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa vzdali mandátu, Nečas slíbil místa v dozorčích radách státních podniků. „Dále je tvrzeno, že již od 5. listopadu 2012 do 26. ledna 2013 činil (Nečas) kroky ke splnění takového příslibu. Ani z tohoto podání a také z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. února 2014 neplyne, jak orgán činný v trestním řízení svá tvrzení dokládá a o co opírá své závěry. Žádná aktivní konkrétní činnost není věrohodným způsobem prokázána,“ konstatuje se v textu stížnosti.
Nečas se ve stížnosti zamýšlí i nad tím, co je politika, a co vše pod ní spadá. „K naplnění cílů, a je to standardní součástí politiky, jsou samozřejmě vedle oficiálních jednání i neoficiální setkání zainteresovaných subjektů.“ Reaguje tak na formulace v obvinění, podle kterého docházelo vedle oficiálních akcí i ke „konspirativnímu“ a „veřejnosti utajenému“ setkávání obviněných osob.
Jedna z pasáží stížnosti je věnována i otázce, zda se i na Nečase, stejně jako na trojici poslanců, nevztahuje indemnita a imunita. Až do 28.8. 2013 byl kryt poslaneckou imunitou. Nejvyšší soud, protože proti Nečasovi nebylo vedeno trestní stíhání, nemohl o jeho osobě rozhodovat tak, jako tomu bylo u stíhaných poslanců. Nyní je – ex post – pro obdobnou činnost jako bývalí poslanci stíhán. Nelze tak podle stížnosti ztratit ze zřetele, že jednání, která probíhala, nebyla vedena z pozic premiéra – byla prý vedena především z pozice předsedy strany a tudíž jednoho z předáků poslanců ODS, jemuž záleželo na jednotném hlasování poslaneckého klubu. „Žádáme proto, aby na podkladě této stížnosti bylo zváženo, zda není na místě podání návrhu podle paragrafu 10 odst. 2. tr. řádu o vynětí stíhaného RNDr. Nečase z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, neboť v inkriminované době vymezené ve skutku byl poslancem a vztahovala se na něho indemnita a imunita.“
Nečasova stížnost se v závěru dotýká i údajné škodlivosti daného jednání, tedy obecně politických okolností přijeté daňového balíčku – jak mu je vyšetřovatel vytýká v textu obvinění z uplácení. „Je třeba si přiznat, že stabilizační balíček byl za nemalých obtíží přijat, a dodnes platí. Mohl být nepochybně změněn vládou pana Ing. Jiřího Rusnoka např. formou zákonného opatření Senátu. Nestalo se tak, ačkoli zde byla převaha levice spolu s ČSSD. Konečně ani nová vládní většina žádné změny pro letošní rok zatím neprovedla. Lze se domnívat, a dokládá to, že přes veškerou politickou rétoriku byl a dosud je stabilizační balíček podmínkou důvěryhodné rozpočtové politiky tohoto státu. Pouze to potvrzuje, že přijetím tohoto balíčku bylo jednáno s úmyslem zabránit poškození sátu a samozřejmě i občanů, jak bylo již zmíněno výše. Škodlivost nebo dříve používaná společenská nebezpečnost v daném případě není žádná,“ konstatuje ve své stížnosti bývalý premiér.
Dušan Šrámek
