Před 210 lety, 21. března 1804, vstoupil ve Francii v platnost Občanský zákoník, známý také jako Napoleonův zákoník. Byl vypracován komisí čtyř renomovaných právníků a vznikal čtyři roky.
Napoleon, tehdejší první muž Francie, se mnoha zasedání komise sám zúčastnil a podílel se i na řešení řady sporných otázek. Některé paragrafy zákoníku platí dodnes a jím formulované zásady také ovlivnily občanské zákonodárství v mnoha jiných zemích.
Zákoník potvrdil důležité výdobytky Velké francouzské revoluce jako například rovnost všech občanů před zákonem, svobodu jednotlivce, majetková práva, svobodu práce (čili odstranění cechové závislosti), svobodu svědomí a odluku církve od státu. Odpovídal zájmům měšťanstva, které podporovalo Napoleonovu vládu. Potvrdil odstranění feudálních společenských struktur, podporoval obchod a průmysl a vytvářel podmínky pro vznik kapitalistického společenského systému. Zavedl také povinný civilní sňatek a umožnil rozvody.
Ženy však nebyly zrovnoprávněny s muži a zájmy nemanželských dětí a jejich matek byly ponechány stranou. Ochrana soukromého vlastnictví znamenala ochranu majetku, který občané získali během revoluce od bývalých majitelů – šlechty a církve. Zákoník byl zaveden rovněž v zemích ovládaných Francií a s některými úpravami se zachoval i po Napoleonově pádu.
-čtk-
