S poslankyní ODS a starostkou Prahy 2 Janou Černochovou o komisi k Opencard a stíhání politiků. Byť rozhodujeme jako kolektivní orgán, s nejlepším vědomím a svědomím, nemůžeme si být jisti, že za dva, tři roky nepřijde někdo, kdo nás za to obviní, říká.

Jak vnímáte zřízení parlamentní vyšetřovací komisi ke kauze Opencard? Mají takovéto komise vůbec šanci něco vyšetřit?

Ráda bych v této souvislosti připomněla určité momenty, které vedly ke zřízení komise. Na bezpečnostní výbor se obrátil jeden úředník magistrátu a členům výboru řekl tak závažné informace z toho vyšetřování, že bezpečnostní výbor, v němž mimochodem seděla i paní poslankyně Helena Válková, která v té době nebyla ještě ministryní, přijal usnesení, aby sněmovna zřídila vyšetřovací komisi, která by se případem zabývala. I na první pohled je zřejmé, že vyšetřování provází řada zvláštností – už jenom to, že jedna věc je vyšetřována na několika expoziturách, což nebývá zcela standardní. Dalším sporným momentem je to, že klíčový svědek se stal časem obviněným, a dnes je dokonce nepravomocně odsouzený.

Vy jste ke vzniku komise ale vyřkli i určité výhrady.

Jinou věcí je, jaké bylo původní zadání, a co se s komisí stalo dnes. Jednak neplatí domluva o paritě, kterou doposud sněmovna při zřizování parlamentních ctila. Posléze si ale kolegové z ANO a ČSSD řekli, že zastoupení bude poměrné. Tady bych se skutečně bála, do jaké míry může být vyšetřování a jeho výsledky interpretovány ryze politicky účelově, když trestní stíhání se vesměs týká členů stran, které jsou vůči současné vládě v opozici. Zvláště když zároveň bylo přijato rozhodnutí, které rovněž vládní stany porušily, aby do komise nebyli jmenování poslanci, jakkoli s kauzou spojení. I přesto strany ANO a KSČM do komise jmenovaly bývalé policisty. Komunisté do komise dokonce jmenovali poslance Zdeňka Ondráčka (který v Mladém světě z prosince 1989 přiznal, že mlátil demonstranty o Palachově týdnu – pozn. red.), který ještě v roce 2009 jako důstojník ÚOOZ kauzu Opencard vyšetřoval. Hnutí ANO pro změnu navrhlo a prosadilo za předsedu komise rovněž bývalého policistu a později ředitele Městské policie v Mostě Bronislava Schwarze, který aktuálně čelí trestnímu stíhání. I přes všechny své výhrady, které jsem naznačila, si ale myslím, že zřízení komise je standardnějším opatřením než to, co předvedla paní ministryně ve vztahu k nejvyššímu státnímu zástupci.

Mohlo by vás zajímat

Dotkli jsme se otázky vztahu legislativní moci směrem k nezávislosti státního zastupitelství. Do jaké míry zde může existovat nějaká ingerence do vyšetřování?

Tak ta komise by neměla přijímat nějaké usnesení, v němž by hodnotila vyšetřování, ale měla by se zaměřit pouze na to, zda tam neexistovalo nějaké procesní pochybení. Nemůžeme ale hodnotit, zda bylo vyslechnuto dostatečně svědků, či dokonce výši uložených trestů. Tady bych viděla tu hranici.

Stále více a více zastupitelů je dnes obviňováno z politických rozhodnutí. Je vůbec možné se v oné džungli paragrafů, které se mnohdy i navzájem vylučují, vyvarovat rozhodnutí, které by nemohlo být později napadnuto, a dokonce trestně stíháno?

Bohužel jsme se dnes po pětadvaceti letech od listopadu 1989 dostali do situace, kdy být komunálním politikem je rizikovějším povoláním než být příslušníkem bezpečnostního aparátu či hasičem. Byť rozhodujeme jako kolektivní orgán, s nejlepším vědomím a svědomím, nemůžeme si být jisti, že za dva, tři roky nepřijde někdo, kdo nás za to obviní. To ale nezačalo kauzou Opencard, ale už bývalou ministryní Vlastou Parkanovou. Už tehdy se řešilo, zda má zodpovědnost předkladatel návrhu či vláda jako celek. Tehdy byla obviněna pouze Vlasta Parkanová, ačkoli dokument schválila celá vláda. Naopak v kauze Opencard byla obviněna celá rada včetně předkladatelky. Kromě radní, která se hlasování neúčastnila. Je tedy evidentní, že policie nemá ani jasno v tom, kdo a jakou nese odpovědnost. A z toho, jak ta trestní stíhání pokračují, respektive jako v případě Vlasty Parkanové nepokračují, se nemohu ubránit dojmu, že jsou politicky motivovaná.

Jak vnímáte to, že jsou stíhány i takové případy, v nichž evidentně nevnikla žádná škoda?

Je to bohužel tak. Navíc žijeme v České republice, kde znalecký posudek na tu samou věc může být úplně jiný. Opět mohu jenom připomenout kauzy paní Parkanové a Opencard. Přitom v obou případech šlo o legitimní politická rozhodnutí, která by neměla být zpětně přezkoumávána optikou trestního práva. Nezapomeňme, že to má zcela devastující účinek na občany. Za půl roku budou komunální volby – a kdo se pohrne na kandidátky, když mu bude hrozit, že může být kdykoli stíhán? I jakkoli sporná politická rozhodnutí, která nejsou provázena jasným protiprávním jednáním, mohou být prověřována pouze vůlí voličů, a ne policie.

Lze tuto situaci vyřešit nějakým legislativním opatřením?

To si nemyslím. To těžko může vyřešit jakákoli legislativa, ale mělo by být vnitřní odpovědností každého represivního orgánu, aby pečlivě vážil, co je vlastní autonomní politické rozhodnutí, a kde je nějaký úmysl se neprávem obohatit či někoho poškodit. Jaký úmysl někoho poškodit mohla mít rada Hlavního města Prahy, když její hlasování bylo motivováno právě tím, aby se její nečinností do té doby způsobená škoda ještě nezvyšovala. I my na Praze 2 jsme se kvůli jednomu rozhodnutí, které jsme před časem učinili, dostali do situace, kdy každý následný krok, který uděláme, může být podle právních posudků vnímán dnešní policejní optikou jako trestný čin. Přitom šlo o věc, která by se normálně vyřešila ve správním řízení a tečka.

Dušan Šrámek