Ukrajinec Volodymyr Danyluk byl jedním z mnoha válečných veteránů, kteří se loni připojili k demonstracím proti ukrajinské vládě. Opustil svou ženu a rodina o něm neměla téměř žádné zprávy, zahlédli ho jen na televizních záběrech z protestů. Během krveprolití, ke kterému došlo v Kyjevě minulý měsíc, pětapadesátiletý Ukrajinec nenávratně zmizel. A stejně jako v případě dalších více než 250 Ukrajinců nikdo netuší, co se ním mohlo stát, napsal americký list The New York Times (NYT).
Představitelé opozice od té doby prošli množství věznic, márnic i nemocnic, pana Danyluka ani další desítky zmizelých Ukrajinců ale neobjevili. Stali se obětí policejních represí, nebo se někteří prostě jen v poklidu vrátili do svých domovů? ptá se americký deník.
„Naše máma má strach a pořád mi volá,“ citoval list Danylukovu sestru Galynu. Od loňského prosince zmizelo podle aktivistů ze skupiny Euromajdan SOS celkem 661 lidí. Kde skončilo 272 z nich se dosud nepodařilo zjistit.
„Mnoho z nich jsme našli ve vězení a v nemocnicích, nebo se někde objevili sami,“ uvedl jeden z aktivistů Vitalij Selyk. Někdy bylo zmizení nahlášeno jen na základě toho, že se rodina danému člověku nemohla dovolat, on přitom jen ztratil telefon nebo neměl kredit, dodal Selyk.
Jak ukrajinský aktivista doplnil, doufá, že se brzy objeví i zbylí pohřešovaní demonstranti. Mezi mnohými Ukrajinci ale existují obavy, že k tomu dojít nemusí. Například jestliže se dostali do rukou proruských provokatérů či příslušníků ukrajinských zvláštních policejních jednotek Berkut, kteří se v Kyjevě účastnili krvavých zásahů proti demonstrantům.
Že jsou tyto obavy odůvodněné, dokazuje hned několik případů. Prvním bylo zabití Jurije Verbyckého, seismologa a opozičního aktivisty. Neznámé osoby ho unesly z kyjevské nemocnice a mučily ho. Jeho tělo se našlo v lednu nedaleko kyjevského letiště Boryspil.
Jeho další unesený kolega z opozice Igor Lucenko mučení přežil. Jak se poté svěřil novinářům, jeho únosci mluvili rusky, chovali se jako policejní důstojníci, mlátili ho a snažili se z něj dostat informace o aktivitách opozice.
Jeden z hlavních organizátorů protivládních demonstrací Dmytro Bulatov při útoku neznámých ozbrojenců téměř přišel o život. Pohřešován byl od 22. ledna, o necelý týden později ho pustili na svobodu ve zbídačeném stavu. Po celou dobu ho mučili, pokusili se ho například i ukřižovat nebo mu uříznout ucho, informovala ukrajinská média. Podle něj za únosem stáli členové ruských speciálních jednotek. Tehdejší ministerstvo vnitra ještě pod kontrolou prezidenta Janukovyče ale tvrdilo, že únos sám zinscenoval a že jde jen o další z provokací.
Podle aktivisty Vitalije Selyka bylo na místech, kde se nacházeli zadržení lidé, objeveno množství skvrn od krve. „I když jsme krev našli skoro všude, potřebujeme provést testy DNA, abychom zjistili, komu patřila,“ podotkl aktivista z Euromajdan SOS. A jak dodal, to je spousta práce, která bude nějakou dobu trvat.
Je ale pravdou, že některé spekulace se nepotvrdily. Například, že při požárů budovy odborů na Náměstí nezávislosti zemřelo 50 lidí, protože ve skutečnosti jich bylo asi jen šest. Faktem ale zůstává, že mnoho případů zmizení zůstává stále nevyřešených.
Například ukrajinský důchodce Volodymyr Carenko odešel ze svého domova 19. února a vydal se podpořit protestující do Kyjeva. Naposledy byl spatřen, jak jde po silnici nedaleko ukrajinského hlavního města. Přístupové cesty do metropole byly tehdy většinou obsazeny provládními silami, které útočily na každého, kdo se chtěl dostat do centra Kyjeva. Carenkův syn Oleksandr následně prohledal velkou část lesa podél osudné silnice, ale svého otce neobjevil. Zavolali ho dokonce do márnice k identifikaci jednoho z těl, jeho otec to ale nebyl.
„Tehdy se tu pohybovalo množství autobusů s lidmi, kteří nesouhlasili s aktivisty na Majdanu. Tak se ho mohli zmocnit oni,“ dodal Oleksandr.
-čtk-
