„Mohla by se Ukrajina stát stabilní liberální demokracií? Zajisté ano. Jestli se to ale nakonec podaří, zatím nevíme,“ píše Martin Wolf pro Financial Times. Dodává, že mnoha ostatním zemím se toto v minulosti podařilo, ale zároveň podotýká, že všeobecné volební právo je velmi ošemetnou věcí, a to zejména v počátečních fázích vývoje nové demokracie.
Jako příklady těchto zemí uvádí Egypt, Thajsko, Rusko či právě Ukrajinu. „Demokracie je delikátní věcí, jelikož se jedná o velmi komplexní záležitost a do určité míry i záležitost nepřirozenou.“
Wolf píše, že demokracie je jedinou formou vlády, která je vhodná pro dospělé. Ostatní vlády se podle něj chovají k občanům jako k dětem. V minulosti, kdy byla většina obyvatelstva negramotná, se tento paternalismus dal tolerovat. To už ale dávno neplatí, jelikož s tím, jak se populace stává stále více vzdělanou, klesá i její míra tolerance k vládám, které se takto chovají. Autor článku očekává a doufá, že v dlouhodobé perspektivě bude možné to samé říci i o Číně.
Svůj optimismus opírá o důkazy z databáze Polity IV, podle které je v současnosti téměř sto zemí (víceméně nedokonalými) demokraciemi. Jedná se o dvojnásobek oproti počtu z roku 1990. V roce 1800 přitom ještě neexistovala žádná demokracie. Snížil se také počet opravdových autokracií z přibližně devadesáti v roce 1990 na současných dvacet. Naneštěstí však lze pozorovat nárůst v počtu anokracií, tedy vlád, jejichž vláda je velmi nestálá, neefektivní a zkorumpovaná. Takovýchto zemí nyní existuje padesát, což je ve srovnání s rokem 1990 o třicet více. Takovéto režimy mohou být buď rozpadajícími se autokraciemi či selhávajícímí demokraciemi. Jsou také náchylnější k vypuknutí ozbrojeného konfliktu či k násilnému přebrání moci.
Jaké jsou tedy opory stabilních a úspěšných demokracií? Wolf je toho názoru, že odpověď je jednoduchá: demokracie si vyžaduje dvojí sadu opěrek. A to mezi svými občany navzájem a mezi občany a státem. Tyto opěrné body stojí na čtyřech podmínkách. A všechny jsou nezbytné.
Čtyři zásadní podmínky demokracie
Demokracie potřebuje občany. Občané však nejsou pouze lidmi, kteří se účastní veřejného života, to je pouze jedna z jejich rolí. Především přijímají fakt, že jejich loajalita k procesům, které sdílí, musí být silnější než loajalita k jejich vlastním politickým názorům. Obyvatelstvo rozumí myšlence „loajální opozice“. Přijímá legitimitu vlády vedenou jejich oponenty, jelikož věří, že časem se situace obrátí a i oni dostanou svou šanci. Občané rovněž nevyužívají politického procesu k narušení schopnosti svých oponentů vládnout v míru. Přijímají legitimitu disentu a tolerují i hlasité protesty. Vylučují pouze použití síly. Samozřejmě, že někteří členové opozice jsou nepřijatelní – zejména ti, kteří odmítají legitimitu demokratického procesu. Země, které nemají dostatek takto smýšlejících občanů, jsou permanentně odsouzeny k rozpadu nebo dokonce k vypuknutí občanské války.
Demokracie potřebuje strážce. S tímto termínem operuje Jane Jacobsová ve své skvělé knize „Systémy přežití“. Takzvaní strážci zastávají politické, byrokratické, právní nebo vojenské pozice. To, co z nich místo zločinců dělá strážce, je využívání jejich pozic nikoliv k vlastnímu materiálnímu obohacení, ale v souladu s danými pravidly či ve prospěch společnosti. Snad neexistuje lepší příklad většího protikladu, než svržený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč. Jeho motivy pro zisk moci se však dají považovat za tradiční. V minulosti spolu totiž byly moc a peníze úzce spjaty. Myšlenka, že tyto dvě oblasti by měly být odděleny byla, a na mnoha místech stále je, revoluční. Janukovyč si ale vybral víru v právo na kořist a střelbu, což v žádném případě není demokratickými principem.
Demokracie potřebuje trhy. A pojmem trhy rozhodně nemyslíme zneužívání moci státu k převrácení veřejného majetku v osobní majetek, tak jak tomu bylo například v případě existence bývalého Sovětského svazu. Podnikatelé, kteří vydělávají peníze prostřednictvím takovýchto krádeží, nejsou o nic víc legitimnější, než politici, jenž jim v tom pomáhají.
Dobře fungující trhy podporované dobře fungujícím státem, jsou nezbytným předpokladem pro stabilní demokracie. Zaprvé totiž podporují prosperitu. Společnost, která je schopná zajistit obstojný a dostatečně bezpečný životní standard, bude rovněž velmi pravděpodobně stabilní. Tato společnost by tak byla společností založenou na důvěře ve vlastní občany a v jejich ekonomickou budoucnost. Trhy rovněž uvolňují spojitost mezi prosperitou a mocí. Díky tomu je možné, aby občané považovali výsledky voleb za důležité, ale nikoliv tak důležité, že by pro ně, či jejich rodiny, byly otázkou života a smrti.
Jako poslední bod Wolf uvádí, že k tomu, aby všechny uvedené komplexní, ale nezbytné systémy fungovaly, demokracie potřebují respektovat zákony, včetně těch ústavních (i když se někdy jedná o nepsané). Zákony, přijaté a implementované v souladu se všeobecně přijímaným procedurami, formují pravidla politické, sociální a ekonomické hry. Země, která postrádá vládu práva, je na dobro odsouzena k chaosu a tyranii – tak, jak tomu bylo po celá století v případě Ruska.
Demokracie je mnohem více než pouhým hlasováním. Rozhodně se nejedná o systém „jeden dospělý, jeden hlas, jednou“ a už vůbec ne o systém „jeden dospělý, jeden zmanipulovaný, několikrát“. Jedná se o komplexní síť práv, povinností a omezení. Demokracie je buď svobodným vyjádřením politické vůle jednotlivců konajících společně, nebo není ničím. Ti, jenž zvítězili ve volbách, nemají v žádném případě právo jednat tak, jak se jim zlíbí. V tomto případě by se nejednalo o opravdovou demokracii, ale o zvolenou diktaturu.
Mohou outsideři pomoci lidem v jejich cestě k demokracii? Wolf píše, že mohou. Užitečná ekonomická a politická role EU ve střední a východní Evropě to potvrzuje. Jsou kroky zpět možné? Ano, Maďarsko je tím zářným příkladem. Mohou špatní sousedé pohltit naděje? Ano, i to je možné, píše Wolf.
Na cestách k dosažení demokracie jsme byli svědky mnoha selhání. Egypt je jedním z nich: pravděpodobně mu chybělo hned několik podmínek nutných k dosažení úspěchu. Dnes můžeme pozorovat, že Ukrajina od roku 1991 využila již třetí šance. Tato země však bude potřebovat notnou dávku pomoci. Západ v tomto směru v minulosti již mnoha zemím pomohl. Ukrajina však bude muset přijmout zcela nová pravidla hry: musí vychovat skutečné občany, čestné strážce, vytvořit pořádné trhy a přijmout spravedlivé zákony. Wolf se sám sebe na závěr táže, zda je takovýto revoluční posun vůbec možný? Přiznává, že si tím není jistý. Je si ale jistý jinou věcí. A to tím, že to rozhodně stojí za pokus.
-red-
