Je trestným činem, když zastupitelé jednají v zájmu občanů a poškodí obec? Takovou otázku klade starosta Města Vítkova Pavel Smolka v souvislosti s trendem trestně stíhat členy zastupitelstev za hlasování. „Je nutné vycházet ze zásady, že trestní řízení má být vždy ultima ratio, tedy poslední možností, jak kohokoli za nesprávný postup postihovat, nikoli naopak tím prvním. Jsem přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení nemohou posuzovat, co je zájem občanů,“ odpovídá právník Jiří Petřík.
Starosta Města Vítkova Pavel Smolka je přesvědčen, že současný trend trestně stíhat členy zastupitelstev za hlasování bude nepochybně časem mít vliv na fungování obcí. „Ještě horší vliv bude mít na to, kdo bude mít zájem kandidovat do zastupitelstev obcí a měst. Proč by se lidé, kteří chtějí pracovat pro svou obec či město, vystavovali možnému trestnímu stíhání? Je totiž otázkou, co bude chápáno jako trestní čin,“ říká a uvádí příklady z praxe, o kterých zastupitelé musí rozhodovat a které podle něho vždy někdo může označit za trestný čin.
Služby jsou jiná kvalita než nevěstinec nebo herna
„Je vyhlášen záměr na pronájem nemovitosti nebo nebytových prostor. Jeden zájemce nabídne nízkou cenu, protože chce provozovat služby nebo obchod, který ve městě chybí. Druhý nabídne mnohem víc, ale chce otevřít nevěstinec, hernu nebo ubytovnu, které jsou v současné době velice lukrativním podnikáním,“ vypočítává vítkovský starosta.
Dalším příkladem podle něho může být prodej pozemků v průmyslové zóně, do které město investovalo své prostředky. Jeden zájemce nabídne vyšší cenu a chce vybudovat solární elektrárnu, kde zaměstná jednoho dva pracovníky. Jiný nabídne méně, ale vybuduje výrobní halu s desítkami zaměstnanců. „Koho má město vybrat? V této souvislosti mě napadá, jak se orgány činné v trestním řízení dívají na podporu státu různým, mnohdy nadnárodním společnostem, které různými pobídkami láká k investování v naší republice,“ říká a dodává příklad z blízkého okolí, který zná.
„V malé obci má v obecních prostorách zřízenu ordinaci obvodní lékař. Ten nejen že nenabídne takovou výši nájmu jako například východní prodejci, ale ještě naopak chce, aby obec platila pevnou linku, kterou on nepotřebuje, ale pacienti ano. Také chce vybavení ordinace a dokonce, když se pokazila lednička, tak ji měla uhradit obec. Jsou uvedené příklady trestnými činy, protože zastupitelé svými rozhodnutími poškodili obec? Nebo naopak jednali v zájmu obce a svých občanů?“ uzavírá otázkou starosta Města Vítkova.
Jste nespokojeni? Zvolte si jiné zastupitele
Výklad k otázce, zda existuje trestní odpovědnost za hlasování v zastupitelstvu a zda může být za hlasování člen zastupitelstva trestně stíhán, poskytl České justici právník s častou zkušeností s obcemi a městy Jiří Petřík z Brandýsa nad Labem: „Zastupitelé místních samospráv (obcí a krajů) jsou volenými zástupci občanů ve smyslu zákona o obcích a zákona o krajích, přísluší jim zastupitelský mandát, který však – na rozdíl od poslanců a senátorů, která je zajištěna v ústavě (čl. 27) – není chráněn imunitou či indemnitou,“ uvádí. Ústava podle něho jednoznačně stanoví, že poslance či senátora nelze stíhat pro hlasování ve Sněmovně či v Senátu, avšak obdobné ustanovení se na obecní samosprávy nevztahuje, resp. jakákoli úprava v tomto smyslu absentuje.
„Je nutné vycházet ze zásady, že trestní řízení má být vždy ultima ratio, tedy poslední možností, jak kohokoli za nesprávný postup postihovat, nikoli naopak tím prvním (a levným) krokem. Jsem přesvědčen o tom, že zastupitele nelze stíhat pro samotné hlasování v zastupitelstvu o věcech, které jsou projednávány, vyjma případů, které se týkají hospodaření samospráv s veřejnými prostředky a jsou pro takové hospodaření stanovená (byť velmi obecná) pravidla, zejména pak v § 38 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Jinými slovy, pokud jsou dodržovány jasně zákonem vymezené pravomoci jednotlivých orgánů samospráv, člen orgánu samosprávy se nedopustí korupčního jednání, nejedná v rozporu s principy a zásadami hospodaření samosprávy s veřejnými prostředky, tak podle mého přesvědčení nelze zastupitele trestně stíhat (např. pokud by byl občan nespokojen se změnou územního plánu, občan je nespokojen se společností provádějící svoz odpadu, apod.).
Pokud se tedy zastupitel nedopustí excesu ve svém konání, které by bylo možné subsumovat pod skutkovou podstatu trestného činu definovaného v trestním zákoníku, je podle mého názoru zastupitel trestně neodpovědný,“ odpovídá podrobně advokát.
Na otázku, co má občan nespokojený s rozhodnutím zastupitelstva dělat a jak se může domoci nápravy, uvádí: „Pokud se týká prostředků nápravy, záleží na tom, v jaké oblasti by měly být aplikovány. Pokud se týká například schvalování územního plánu, který spadá do pravomoci zastupitelstva, v duchu principu svobody občana a principu demokracie, může se účastnit jednání zastupitelstva, působit argumenty na zastupitele, občany a snažit se získat většinu pro svůj názor, předkládat podněty, návrhy, námitky a v konečné fázi může podat i žalobu ve správním soudnictví. V neposlední řadě se nespokojený občan může účastnit voleb a v rámci principu většiny získat ostatní občany pro jeho názory.“
Podle advokátova názoru orgánům činným v trestním řízení nepřísluší, aby rozhodnutí zastupitelstva posuzovaly z pohledu zájmů občanů, mohou posoudit „jen“ otázku legality cesty k rozhodnutí.
Irena Válová
