„Člena zastupitelstva nelze postihnout pro hlasování v zastupitelstvu územního samosprávného celku. Za projevy učiněné v zastupitelstvu územního samosprávného celku nelze člena zastupitelstva trestně stíhat.“ Dvě věty z návrhu změny Ústavy, která ovšem nebyla nikdy přijata.
Tyto dvě věty se v senátním návrhu na změnu Ústavy už v roce 2007 objevily v reakci na rozmáhající se politický boj prostřednictvím kriminalizace hlasování členů zastupitelstev. Předstoupit s návrhem před poslaneckou sněmovnu byl tehdy pověřen senátor a primátor města Teplice Jaroslav Kubera. Proč tehdy návrh na beztrestnost zastupitele při hlasování vznikl?
„Tehdy se politika změnila v soutěž, kdo podá více trestních oznámení s fatálními důsledky pro policii i pro politiky,“ říká Jaroslav Kubera. Situace se podle něj dodnes nezměnila. „Kdo si politicky neví rady, podává trestní oznámení,“ dodává a vzpomíná na případ z Teplic: „Prodali jsme dům, bývalou masnu, jejíž součástí byl nářezový nůž – nářezák. Obratem bylo kvůli nářezáku podáno trestní oznámení, že neměl být součástí masny. Nový majitel byl třikrát vyslýchán policií a mezitím v Teplicích ukradli osm aut.“
Podle Jaroslava Kubery je kriminalizace hlasování zastupitelstva velmi výběrová. Zatímco doplatek osm tisíc korun na jesle jen pro některé skupiny lidí nebo dotace dvacet korun na jízdenku, což jsou věci způsobující městům milionové ztráty, nikdo nenapadá, točí se trestní oznámení opakovaně kolem veřejných zakázek a jejich ceny. A správná cena je podle Kubery taková, na kterou přistoupí prodávající i kupec. „Co to je cena obvyklá?“ klade řečnickou otázku. „Měli jsme ve ztrátách a nálezech hodinky Poběda za 50 Kč, které ovšem mají pro sběratele hodnotu deset tisíc. Nebo dům na samotě na kopci, který nikdo nechce, až na toho jediného kupce, který je okouzlen výhledem do krajiny,“ říká s tím, že jedním z opatření je skutečnost, že Teplice prodávají majetek převážně v aukci.
Plně souhlasí s tezí, že za hlasování není možné zastupitele trestně stíhat. „Dospěli jsme do stádia, kdy zastupitel, který nechce riskovat stíhání, hlasuje vždy proti všemu. Tak jako nemá pronikat do politiky byznys, ani trestní právo tam nemá co dělat,“ říká Kubera.
I na pražském magistrátu spoléhají na to, že obranou proti skrytému korupčnímu jednání je otevřenost, například zveřejňování smluv a rozhodnutí nad 100 tisíc korun na webových stránkách, stejně jako fakt, že o těchto zakázkách rozhoduje městská rada. Podle mluvčího Jakuba Stadlera je na samotných zastupitelích, jak se srovnají se skutečností, že jejich rozhodnutí může být za čas zpochybněno, případně trestně stíháno. Upozorňuje, že samotné stíhání ještě neznamená automaticky vinu, i když v případě politiků spíše funguje „presumpce viny“. „V každém případě to spíše škodí politice jako profesi, která je dnes vnímána a priori jako něco špatného a zlého a člověk aby se styděl, že je politikem. Tím ovšem neříkám, že by orgány činné v trestném řízení neměly konat. Pracovat mají, ale efektivně, a preventivně nestíhat všechny, kteří se rozhodnou například řešit problémy související s dřívějším rozhodnutím,“ “ uvádí Stadler v narážce na aktuální obvinění radních, kteří řešili problémy spojené s kauzou Opencard.
Na stigmatizaci spojenou s obviněním, i pokud skončilo osvobozujícím rozsudkem, upozorňuje senátor Kubera na příkladů členů městského zastupitelstva v Liberci. „Nikdo, kdo to nezažil, si nedokáže představit dopad na život. Ti lidé z Liberce se z toho do konce života nevzpamatují.“ říká.
Podle něho jsou policisté při vyšetřování často vysoce nekompetentní. Neznají zákon o obcích, častým omylem je, že starosta je statutárním zástupcem města. „Pak se ho pokoušejí zavřít za podpis, když to nejde s celým zastupitelstvem. Jenže starosta má povinnost podepsat usnesení rady, i když pro ně nehlasoval,“ vysvětluje.
A proč podle Kubery v roce 2007 neprošla zmíněná změna Ústavy, aby za hlasování nebylo možné zastupitele trestně stíhat? „Protože se netýkala poslanců.“
Irena Válová
