Britská vláda bude mít co vysvětlovat. Stanovisko ke sledování a odposlechům britských občanů a občanů EU, kteří nejsou z ničeho podezřelí, si aktuálně vyžádali soudci Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Protože Británie je členem Rady Evropy, jejíž součástí je právě i ESLP, může mít rozsudek v případu dopad na všechny členské země.
Současně soudci rozhodli, že případu Big Brother Watch a další v. Velká Británie udělí podle jednacího řádu soudu prioritu a zpracují jej urychleně. Takový postup je hodnocen jako mimořádný, protože priority a zrychleného jednání je soudci využíváno v minimu případů.
Britská vláda a jednotliví ministři mají termín k vyjádření do 2. května 2014. Dopis od ESLP (viz obrázek), ve kterém soud konstatuje, že dokončil předběžné vyšetřování a obrací se na britskou vládu, zveřejnili sami stěžovatelé. O tom, zda je stížnost přijatelná nebo nikoli, rozhodne soud v květnu.
Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva na sledování a odposlouchávání občanů, kteří nejsou z ničeho podezřelí, podaly organizace Big Brother Watch, Open Rights Group a britský PEN spolu s německou vědeckou pracovnicí Konstanze Kurtovou. Stalo se tak poté, co loni na podzim vyšlo najevo, že britská vláda nahrává, ukládá a prověřuje data z internetu, e-mailů a telefonů Britů a občanů Evropské unie. Neomezený přístup k těmto datům byl umožněn Národní bezpečností agentuře USA (NSA).
Podle domácí legislativy Velké Británie je povolení odposlouchávání a sledování udělováno, pokud je splněna podmínka hrozby pro národní bezpečnost nebo za účelem zjištění vážného zločinu nebo za účelem ochrany ekonomických zájmů státu.
Už v říjnu loňského roku důvody stížnosti komentoval ředitel jedné ze stěžujících si organizací Open Rights Group Jim Killock: „Naskýtá se vážná otázka, zda je nezbytné pro monitorování malé skupiny teroristů nebo několika podezřelých z kriminálních činů sklízet data od každého občana.“
Podle stěžovatelů jde o porušení článku 8 Úmluvy, tedy práva na soukromí, rodinný život, nedotknutelnost obydlí a soukromé korespondence. Článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech definuje uvedená práva takto: Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Sledování a odposlouchávání občanů EU se uskutečňovalo prostřednictvím programu PRISM, který umožňuje přístup k internetovému a telekomunikačnímu obsahu, jako jsou e-maily, odkazy, chaty a metadata uložená na internetu u amerických společností, jako je Microsoft, Google, Apple, Facebook nebo Skype. Data měla být odebírána z optických kabelů.
Britská vláda se hájí tím, že uvedené činnosti jsou v souladu se zákonem, jsou „povolené, nezbytné a přiměřené“ a jsou „vykonávány za dohledu Komise pro tajné služby a Parlamentního výboru pro tajné služby a bezpečnost“.
O významu případu svědčí skutečnost, že o aktuálním dění v této záležitosti informuje a komentuje jej nejen britský tisk, ale též ruské portály, australské weby, novináři v Německu a v dalších evropských zemích.
Irena Válová
