Problematika policejních prohlídek advokátních kanceláří respektive pracoviště advokáta (může být i doma) se stává poměrně senzitivní. Velmi stručně.
V roce 2013, vycházeje z údajů České advokátní komory (ČAK), proběhlo 27 prohlídek za přítomnosti zástupce ČAK. K tomu je třeba dodat, že podle odst. 1) § 85b trestního řádu1 „při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České advokátní komory (dále jen „Komora“); orgán provádějící úkon je oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů“.
Pokud zástupce komory souhlas odmítne, musí být listiny vydány ČAK a o jejich případném vydání rozhodne soud (nadřízený) na návrh orgánu, který prohlídku nařídil (soudu). Do rozhodnutí zůstávají materiály uloženy na ČAK.
Celý institut je zcela jednoznačně zaměřen na ochranu klienta, nikoliv advokáta. To je třeba zdůraznit.
Podle informace ČAK, v 17 případech z těch 27 byly při prohlídce zajištěny materiály, do kterých chtěly orgány činné v trestním řízení nahlédnout, ale zástupce ČAK nesouhlasil. Tedy v 10 případech ani nebylo nalezeno nic zajímavého z pohledu policie. V 10 případech ze zbývajících 17 zatím soud o předloženém návrhu nerozhodl a v některých případech ani zatím nevyžádal zajištěné materiály. Ve 4 případech byly materiály vráceny advokátům na základě soudního rozhodnutí a ve 3 případech byly zajištěné materiály zcela nebo zčásti vydány policejnímu orgánu.
Kromě zmíněných případů ale řešíme v rámci Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmu advokátů, což je poradní orgán ČAK, případy, kdy policie odmítla respektovat zákonná omezení například s tvrzením, že nejde o materiály, které by byly chráněny povinnou mlčenlivostí advokáta, nejde o pracoviště advokáta apod. V jednom případě nyní dokonce probíhá pro mne zcela nová forma procesního postupu, kdy soud nařídil veřejné zasedání o předběžném projednání obžaloby a v tomto jednání projednává právě to, zda důkazy, získané v trestním řízení vedeném proti advokátce, prohlídkou nebytových prostor, byly opatřeny legálním způsobem.
Jinak řečeno, jde o velmi živý problém. Advokacie na něj bude reagovat především jasnou instrukcí o tom, jak mají postupovat její zástupci v případě takovýchto prohlídek. To je interní záležitost. Zda bude nějak představenstvo reagovat navenek, nemohu předjímat, nejsa jeho členem. Z mého interního pohledu a na základě výše uvedeného mám ale zato, že policisté přistupují k pokusům o prohlídky u advokátů velmi nepřipraveni a bez jasné koncepce co vlastně chtít. To už souvisí s širším problémem.
Obecně se totiž rozšířila praxe, v jejímž rámci se podle heslo „mohlo by se hodit“ prostě pobere všechno, co by jen trochu mohlo vypadat jako důkaz a pak se to v klidu v policejních kancelářích prosívá a hledá se, zda se tam nenajde něco, co by mohlo dotčené osoby usvědčovat z trestné činnosti. Namísto cíleného odebírání věcí přímo při domovní prohlídce se všechno nahází do pytlů, a odveze na policejní ní úřadovnu. Já tomu říkám pytlování a odmítám se na tom jako obhájce jakkoliv podílet, protože trestní řád něco takového neupravuje a podle mne tedy ani nepřipouští. Tedy nezúčastňuji se zásadně ani otvírání těchto pytlů na policejních služebnách abych takovýto, dle mne zcela protiústavní postup, nijak nelegalizoval.
Logicky se pak s problémy setkávají výsledky prohlídek, které bezprostředně přezkoumává soud, tedy v případě prohlídek u advokátů. Policejní orgán nedokáže říct, co vlastně hledal, a tedy ani soud nemůže rozhodnout o vydání konkrétní listiny. Nicméně, podle mne zásadní chybou je už nařizování domovních prohlídek za situace, kdy ani není jasné, co se bude hledat. Totéž podle mne připouští i článek na serveru Parlamentní listy.
JUDr. Tomáš Sokol
