Češi jsou podle nedávného průzkumu Eurobarometru mezi třemi zeměmi s nejnižší důvěrou v justiční systém a zcela nejméně z celé EU věří, že jejich stát účinně bojuje proti korupci. Současně jsou však jednou z pěti zemí, kde lidé vykazují podprůměrné znalosti o tom, jak justice funguje. „Netěší mě to,“ říká prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník. S dalšími osobnostmi české justice se shoduje v tom, že cesta k nápravě nemá jednoduché řešení.
Miloš Zeman, prezident republiky
Myslím si, že by bylo dobré, kdyby se více média věnovala jednotlivým aktům naší justice, a zejména, aby o těchto aktech informovala pravdivě. Uvedu příklad, byl jsem kritizován za neudělení milosti. Ve skutečnosti šlo o tzv. abolici, tedy zastavení trestního stíhání. Jde o dva odlišné pojmy.
Mohlo by vás zajímat
Tomáš Lichovník, prezident Soudcovské unie
Domnívám se, že mezi neznalostí fungování justice a nízkou důvěru v ní, je přímá souvislost. Zpravidla nevěříme tomu, co neznáme. Na všech stupních škol by měla být věnována daleko větší pozornost výuce práva. Nejedná se o to, aby občané ovládali jednotlivé právní předpisy, ale aby chápali systém a úlohu jednotlivých orgánů v něm. Vliv má jistě i všeobecná skepse ve společnosti, která se skutečností nemá mnoho společného.
Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu
Myslím, že příčin zjištěného stavu je více. Češi nevěří státu jako celku, aniž by rozlišovali jeho složky, a to už od nepaměti, tedy od Habsburků. Celé generace lidí prožily svůj život ve státu, s nímž (s panujícím režimem) se neidentifikovaly, měly k němu v nejlepším případě lhostejný, ale častěji spíš odmítavý vztah. V posledním čtvrtstoletí se sice věci začaly trochu měnit, ale momentálně převažuje frustrace z dosaženého vývoje. Nepanuje pocit, že vládne právo a spravedlnost.
Lidé si sice uvědomují, že právní pravidla jsou složitá, protichůdná, často se měnící, ale kritika se zaměřuje na instituce, které právo aplikují, tedy soudy, a buď neprosadí a nevynutí nebo prosadí způsobem málo srozumitelným, místy nesmyslným a taky pozdě. Mnozí nemají vlastní zkušenost s justicí, ale vycházejí ze zprostředkovaných mediálních výstupů, které bývají úzce zaměřené a zkratkovité. Takže soudy často drží v ruce Černého Petra. I sama justice má podíl na nedobrém stavu, ale málo možností, jak jej změnit. Je řízena, spravována exekutivou, tedy politiky a sdílí bohužel všechna negativa s tím spojená – nedostatek kompetence, kontinuity, různé populistické experimenty, trvalé podcenění personálních a materiálních podmínek, střídání ministrů, stále nové zákony…
Nakonec i soudce vybírá exekutiva, stejně jako soudní funkcionáře. Neexistují věrohodné analýzy stavu justice a možného dalšího vývoje, dlouhodobá koncepce vedoucí ke zlepšení. Zvláštní je v tomto kontextu, že třem nejvyšším soudům dlouhodobě věří dvě třetiny respondentů (jiný výzkum). Cesty k nápravě nelze popsat ve zkratce této anketní otázky.
Stanislav Křeček, zástupce veřejného ochránce práv
Problém podle mého názoru spočívá v tom, nakolik jsou lidé nejen o justici, ale o řadě dalších problémů státu objektivně informováni. Pokud se dozvídají převážně špatné zprávy, odpovídá tomu i jejich názor. Osobní zkušenosti s justicí má jen malé procento občanů, ostatní si dělají názor podle sdělovacích prostředků. Justice neodpovídá za stav zákonů a převážně ani ne za stav veřejného pořádku v zemi. V evropském srovnání na tom naše justice není špatně a rychlé soudy jsou vhodné spíše pro stanné právo. Amnestie presidenta Klause ukázala na problém s nalézáním práva v reálném čase, ale to je problém celé moderní společnosti, nejen u nás.
Jeroným Tejc, předseda Ústavně-právního výboru PSP ČR
Jednou z příčin může být pocit nerovnosti před zákonem a justičními orgány, byť mnohdy jde spíše o hodnocení subjektivní než objektivní. V posledních letech jsme téměř denně konfrontováni s veřejně dostupnými informacemi o záhadném bohatnutí politiků, lobbistů, manipulacích s veřejnými zakázkami a miliardových daňových únicích. V mnoha případech, kde je z pohledu veřejnosti vše jasné, nedocházelo k nalezení viníků nebo jejich potrestání. To samozřejmě přineslo nejen frustraci projevující se ve volbách podporou nových subjektů, ale také nedůvěru k justici jako celku. Paradoxně lepší efektivita při vyšetřování či stíhání dříve „vyvolených“ ještě nemusí důvěru veřejnosti zvýšit. Dříve skrývané problémy jejich odhalením mnohdy pocit frustrace ještě zvýší.
Druhým důvodem pocitu nerovnosti pak může být skutečnost, že ne každý si z finančních důvodů může dovolit adekvátní a profesionální právní zastoupení či poradenství v případech, kde je v právu. Pocit bezmoci a neschopnosti se domoci spravedlnosti pak logicky může zvýšit nedůvěru v celý systém.
V obou případech neexistují jednoduchá řešení, která přinesou laciné politické body. Nutností bude přijmout v průběhu tohoto volebního období nový občanský soudní řád a trestní řád, které umožní zrychlit soudní řízení a také zákon o bezplatné právní pomoci a rozšířit výuku finanční gramotnosti a základů práva. Nezbytné bude personálně posílit policii v oblasti vyšetřování závažné hospodářské trestné činnosti, zejména daňové.
-red-
