V Otázkách Václava Moravce 21. 6. 2015 (ČT 24) předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský uvedl, že dosud není zákon definující činnosti, jejichž povaha odporuje funkci člena vlády. Takový zákon však existuje. Je to zákon o střetu zájmů, který členům vlády zakazuje podnikání a členství ve statutárních a dozorčích orgánech podnikající právnické osoby. Moravec nebyl schopen proti Rychetského výroku upozornit na pravý stav věcí.
Moravec uvedl jen ústavní úpravu z Ústavní listiny první Československé republiky, že žádný člen vlády nesměl být členem představenstva nebo dozorčí rady, ani zástupcem akciových společností a společností s ručením omezeným, pokud tyto společnosti se zabývaly činností výdělkovou. Redaktor, který o platné úpravě mlčel, zřejmě chtěl zdůraznit, jak to za první Československé republiky bylo upraveno a nyní taková úprava chybí. Ovšem obsah úpravy z období první Československé republiky a naší je totožný. Dříve to stanovila ústava a dnes na základě ústavního zmocnění zákon o střetu zájmů. Podstatou je angažmá ministra financí Andreje Babiše. Obě právní úpravy, současná i původní československá, mu působení ve vládě umožňují.
Obě mu totiž zakazují být členem představenstva a dozorčí rady Agrofertu. V těchto orgánech Babiš není. Jako ministr zůstal „pouhým“ jediným akcionářem. Jako akcionář Agrofert skrze manažery ovládá. Jeho ministerský plat jej nezajímá a část bohatství získá například tím, že stát nařídí v pohonných hmotách do aut povinné podíly z biopaliv. Zákaz účasti v orgánech obchodních společností členům vlády je k ničemu, pokud takovou společnost vlastní.
Působení politické divize Agrofertu je zhoubné
Demokracie je soutěž o veřejné funkce. Aby se neomezila na bohaté, byly zavedeny platy veřejných funkcionářů. Pro dnešní i minulé Babiše plat ministra či poslance nic neznamená. Ovšem nemajetní se mohou věnovat politice jen, pokud za ni dostanou plat. Útoky na poslanecké platy jsou útoky na možnost účasti v politice i jiných než bohatých. Do demokratické soutěže patří účast chudých i bohatých. Není možné zakazovat bohatým účast v politice, pokud stát má zůstat demokratický. Nutit je k formálnímu převodu akcií na spřízněné osoby k ničemu nepovede. Navíc proč převádět jen akcie, proč ne jiný majetek – např. zemědělské statky?
Považuji působení Agrofertu a jeho politické divizi ANO ve vládě za zhoubné. Tragické je, že mu podíl na vládní moci umožnilo Sobotkovo vedení sociální demokracie. Andrej Babiš má však právo být poslancem a ministrem i jako bohatý člověk. Rozhodující je názor voličů, zda jim to vadí. Právní regulace v demokratickém státě nemůže nahradit rozhodnutí voličů o tom, kdo má zasednout v parlamentu a vládnout. Ukázala se i novinářská bída pražské České televize, když v Moravcově debatě, kde se značná část věnovala kritice advokacie, nebyl nikdo z advokacie. Debata nebyla vyvážená. Redaktor nebyl schopen na nepravdivý výrok Rychetského reagovat a neuvedl, že citovaná československá úprava platí i dnes. A na to platíme televizní daň.
Zdeněk Koudelka (autor je advokát)
