Poslanecká sněmovna bez většího zájmu veřejnosti projednává návrh zákona, kterým se mění zákon o advokacii, tedy zásadní právní normu upravující výkon advokacie a zároveň poskytování právních služeb a právní pomoci. Součástí poslaneckého návrhu je také nová úprava přípravy advokátních koncipientů na budoucí výkon poslání advokáta tak, že advokát bude moci funkci školitele vykonávat až po uplynutí třech let výkonu advokacie a zároveň bude moci být školitelem ve vztahu k maximálně třem advokátním koncipientům.
Návrh je přitom odůvodněn rostoucím počtem koncipientů a obavou o kvalitu přípravy koncipientů na advokátní zkoušky s tím, že nově navrhované podmínky zajistí kvalitnější přípravu advokátních koncipientů, a následně také kvalitnější poskytování právních služeb advokáty. Jinými slovy advokát bude nejprve po složení advokátních zkoušek muset tři roky vykonávat advokacii, aby následně mohl působit jako školitel maximálně třech advokátních koncipientů.
Nic z toho samozřejmě nenastane, navrhovaná úprava nepovede ke zkvalitnění přípravy a už vůbec ne ke kvalitnějšímu poskytování právních služeb. Jedná se o pouze o další pokus o zakopání se na vlastních pozicích a vytvoření betonové hráze strážící onu pověstnou noblesu advokátního stavu. Odhlížíme od toho, že iracionální floskuloidní argumenty o kvalitní přípravě a kvalitě právních služeb nejsou vůbec podpořeny racionálními tvrdými daty.
Důvodová zpráva navíc uvádí, že zavedení omezení počtu advokátních koncipientů na jednoho školitele se dotkne 104 samostatných advokátů a 130 advokátních společností. Česká advokátní komora má přitom o něco více než dvanáct tisíc členů.
Výsledkem navrhované úpravy bude naopak další ujařmení mladších kolegů vytvořením dvojí kategorie koncipientů, totiž těch šťastnějších se školitelem a nešťastníků bez školitele.
Vychýlení vyjednávacího kyvadla v neprospěch koncipientů je naprosto zřejmé. A mladému advokátovi, který úspěšně složí advokátní zkoušky, budou přistřižena křidélka tak, že ještě po dobu tří let nebude moci spolupracovat s kolegou advokátním koncipientem, tedy nebude se na trhu právních služeb moci svobodně a volně pohybovat a plnohodnotně poskytovat právní služby.
Kupodivu ale bude smět zaměstnávat jiného kolegu advokáta. Ve vztahu ke kolegyním advokátním koncipientkám je pak navrhovaná úprava nikoli diskriminující, ale přímo genderově zničující, pokud se vedle svého advokátního poslání chtějí realizovat ještě např. svým mateřským posláním. Jejich plnohodnotný vstup do profese se neúnosně prodlužuje a komplikuje.
Jistě by mělo být zájmem České advokátní komory zajišťovat kvalitu přípravy mladých adeptů advokátního řemesla. A samozřejmě by mělo být předmětem zájmu také udržování a zvyšování kvality poskytovaných právních služeb. Ale mělo by se tak dít nikoli jaksi dopředu, rádoby preventivně, neboť to advokátní komora není stejně efektivně schopna dělat, ale spíše zpětně, tedy v rámci až následného dohledu nad činností advokátů a důrazným vynucováním povinností advokáta v rámci kárné odpovědnosti.
K tomu ostatně již nyní má komora dostatek nástrojů a pravomocí. Spíše by se měla zaměřit na důsledné potírání pokoutného poskytování právních služeb (vinklaření), které se nám tu rozbujelo, a zároveň se zabývat advokáty, kteří takové vinklaření umožňují a kryjí.
Za podobnými pokusy o zvyšování „kvality“ se totiž skrývá mnohem zásadnější problém, a to otázka dalšího směřování komory jako samosprávné a na státu zcela nezávislé profesní organizace. Komora by měla zajišťovat nastavení férových podmínek pro vstup do řemesla a následného nastavení minimálního standardu poskytování právních služeb a dohlížet na bezpodmínečné dodržování pravidel, včetně etických, poskytování právních služeb svými členy.
Úkolem komory ale není neférově bránit pokradmou kartelizací vstupu mladých kolegů do řemesla a není ani úkolem komory zajišťovat minimální životní standard svých členů. A už vůbec není úkolem komory podílet se na podnikání třetích osob spoluúčastí na pochybných pseudosoutěžích o právníka či kávovar roku a marnit čas vydáváním direktiv o tom, zda má advokát mít oblek černý s proužkem nebo modrý bez proužku s podvazky, jakoby právě na tom ta vzývaná kvalita právních služeb závisela.
Mohlo by se nám totiž jednoho dne stát, že trpělivost ztratí stát, my se probudíme a mezi státem a našimi klienty, jejichž zájmy bychom jako advokáti měli hájit, již nebude stát hrdá samosprávná komora, ale my budeme stát ve frontě před živnostenským úřadem v předklonu s čepicí v ruce a s bumážkou na vydání živnostenského listu. Vydáni napospas úředníkovi státu, proti kterému bychom klienty měli hájit. A toho bych se nerad dožil.
David Štros
