Rodina nemá doma dům, muž si půjčil peníze, které musí vrátit, a krom toho musí živit tři sestry. Muslima bez politického názoru nikdo nepronásleduje a nemá jiné potíže. Vnitro žádost Uzbeka o mezinárodní ochranu bez azylových důvodů zamítlo. Jenže muž podal žalobu a Krajský soud v Brně rozhodnutí shodil. Předložený spis nebyl úplný. Zprávy o zemi původu zajištěné vnitrem chyběly. Jejich absence brání přezkumu i libovůli, upozornil soud.
Uzbecký občan dorazil do České republiky v lednu 2022 přes Kyrgyzstán a Turecko. „O mezinárodní ochranu žádá proto, že v Uzbekistánu jeho rodina nemá vlastní dům a je v těžké ekonomické situaci. Žalobce má ještě tři sestry, proto musel od 18 let pracovat, aby zajistil peníze pro rodinu. U rodinného známého si půjčil peníze, aby mohl přijet do České republiky,“ shrnuje rozsudek Krajského soudu v Brně jeho výpověď.
Neuvedl žádné azylové důvody, jen ekonomické potíže
Uzbek údajně měl pracovní vízum, které ale ztratil spolu s cestovním dokladem. „Chtěl pracovat v České republice, aby mohl splatit svůj dluh a finančně zajistit své sestry,“ vyjádřil se k důvodům svého pobytu v ČR.
Co se týče azylových důvodů, Uzbek při pohovoru žádné neuvedl. Je muslim, není členem žádné politické strany a nikdy nebyl politicky aktivní.
Naopak potvrdil, že jeho „potíže v Uzbekistánu jsou pouze ekonomického charakteru“. „Měl vždy dobré studijní výsledky, díky tomu mu bylo odpuštěno školné na gymnáziu. Chtěl studovat vysokou školu, na to by však potřeboval peníze, nikdo v rodině mu nechtěl peníze půjčit. Pokud by se žalobce vrátil do vlasti, musel by pracovat na černo, aby si zajistil bydlení. Taková práce je však špatně placená. Na oficiální zaměstnání by musel mít nějaké vzdělání, na to by ale potřeboval peníze,“ shrnuje rozsudek popis života v Uzbekistánu.
Vnitro před zamítnutím žádosti dospělo k závěru, že Uzbek „nevyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován“.
Dle svého tvrzení nemá Uzbek žádné politické přesvědčení. Popřel potíže s domovskými orgány státní moci nebo bezpečnostními složkami. Ve vztahu k možnému pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu nepociťoval obavu z pronásledování. Žádost proto ministerstvo vnitra vyhodnotilo jako účelovou s cílem legalizovat pobyt za účelem výdělku a vyhnout se hrozícímu vyhoštění.
Vnitro: Je to dospělý člověk, právně způsobilý a schopný
Jak dále vyplývá z rozsudku, ministerstvo vnitra mělo rovněž shromáždit informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Uzbekistánu, přičemž vycházelo ze zpráv českého ministerstva zahraničí, švédské Migrační rady a Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Ministerstvo vnitra rovněž dospělo k závěru, že z „jeho výpovědi nevyplynul žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu“. „Žalobce je dospělý a plně právně způsobilý, je schopen zajistit si své životní potřeby prací. A případ žalobce dle žalovaného neodpovídá ani důvodům pro udělení doplňkové ochrany,“ shrnuje rozsudek rozhodování správního orgánu.
S takovým výsledkem se Uzbek nespokojil a odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra zažaloval. Namítl, že se vnitro „nedostatečně vypořádalo s možností udělit mu humanitární azyl.“ Nezjistilo si jeho možnosti zajistit se ve vlasti.
„Není proto možné relevantně posoudit, nakolik je životní situace žalobce zoufalá, aby mu byl udělen humanitární azyl z důvodu tíživé ekonomické situace,“ uvedl v žalobě na vnitro s odkazem k rozsudku Nejvyššího správního soudu, který obsahuje návod, jak se vypořádat s důkazy a návrhy ve správním řízení.
Vnitro podle něho neposoudilo tíživou ekonomickou situaci rodiny a nutnost pokrýt životní náklady ve vztahu k důvodnosti udělení humanitárního azylu žalobci.
Na humanitární azyl není nárok, dluhy nestačí k azylu
Ministerstvo vnitra tyto námitky popřelo. „Pokud jde o možnost udělení humanitárního azylu z ekonomických důvodů, je nutno zdůraznit, že na udělení humanitárního azylu nemá žadatel právní nárok,“ uvedlo ministerstvo vnitra s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu.
„Nejvyšší správní soud se také již mnohokrát ve své judikatuře vyjádřil k ekonomickým problémům žadatelů o mezinárodní ochranu. Jak uvedl v rozsudku ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003-64, obtíže spočívající v nemožnosti splacení dluhu soukromým osobám nelze bez přistoupení dalších zvláštního zřetele hodných skutečností vnímat jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu,“ upozornilo na dřívější rozhodnutí.
Soud: Když správní orgán nemá kompletní spis, riskuje
Jenže Krajský soud v Brně se postavil na stranu Uzbeka: „Soud musí dát za pravdu žalobci, že žalovaný řádně nezajistil informace o zemi původu žalobce. Toto pochybení se vztahuje nejen k posouzení možnosti udělení národního humanitárního azylu, jak namítal žalobce, ale i k posouzení nároku žalobce na udělení některé z forem mezinárodní ochrany,“ uvedl soud.
Vnitro totiž data o Uzbekistánu nevložilo do spisu: „Byť totiž žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že obstaral tři různé informace o zemi původu žalobce, z jejichž obsahu čerpá a odkazuje na ně, žádná z těchto informací není součástí správního spisu.“
A pokud správní orgán nemá spis kompletní, riskuje, že krajský soud rozhodne v jeho neprospěch, upozornil soud. Správní spis je podle soudu základní obranou žalovaného před žalobou. Správní spis je esenciálním důkazním prostředkem, ze kterého soud vychází a musí být úplný. Už jen proto, že soud může rozhodnout bez nařízeného jednání.
Je to tvrdé, ale právní. Jde o přezkum a zákaz libovůle
„Takový postup může být sice vnímán jako poměrně tvrdý, zvlášť pokud k nezařazení příslušného dokumentu do spisu došlo jen omylem, avšak je zcela v souladu s principem rovnosti zbraní mezi správním orgánem a žalobcem, který je správnímu soudnictví (na rozdíl od správního řízení) vlastní, jakož i s principem ,nechť si každý střeží svá práva´.
Předložení neúplného správního spisu pak nelze v žádném případě klást k tíži žalobce, ale je to správní orgán, který musí nést následky svého pochybení,“ uvedl dále krajský soud.
Poté dal krajský soud za pravdu také vnitru: „Je pravda, že na udělení národního humanitárního azylu není právní nárok, přičemž posouzení možných důvodů pro udělení tohoto typu azylu závisí na správním uvážení, které soud přezkoumává v omezeném rozsahu,“ uvedl soud rovněž s odkazem na judikaturu NSS.
„Soud především zkoumá, zda žalovaný při zvažování důvodů pro udělení humanitárního azylu neporušil zákaz libovůle, který pro orgány veřejné moci vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického právního státu. Absence podkladů rozhodnutí ve správním spise však brání přezkumu napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů, byť v tomto omezeném rozsahu,“ uvedl Krajský soud v Brně a rozhodnutí ministerstva vnitra zrušil.
Irena Válová
