Česká lékařská komora (ČLK) požaduje, aby stát hradil poskytovatelům náklady spojené s elektronizací zdravotnické dokumentace. Reaguje tak na návrh nové vyhlášky o zdravotnické dokumentaci, u níž nyní skončilo meziresortní připomínkové řízení. V něm se sešla řada různých připomínek od řady institucí. Vyhláška zavádí členění na zdravotnickou dokumentaci vedenou v listinné a v elektronické podobě s tím, že stanovuje její náležitosti včetně způsobu tvorby, obsahu a struktury pacientského souhrnu (psali jsme také zde).
„Předkladatel zcela mylně v důvodové zprávě uvádí, že navrhované znění předmětné vyhlášky je pro poskytovatele zdravotních služeb finančně neutrální. Jakýkoliv přechod, kdy je zřejmé a v budoucnu nevyhnutelné, že zdravotnická dokumentace bude vedena v drtivé většině v elektronické podobě, sebou nese finanční náklady, které zahrnují nejen prvotní podstatnou investici do změny fungování zejména ordinací, ale i následné a v podstatě kontinuální výdaje spojené s technickými prostředky, jejich údržbou a pravidelnou aktualizací. Předkladatel zcela opomenul zásadní spektrum poskytovatelů zdravotních služeb, kterým jsou ambulantní specialisté a registrující lékaři, kteří nejsou nijak financování ze státních či krajských rozpočtů a náklady na elektronizaci plně hradí z vlastních zdrojů, aniž by toto předkladatel, respektive stát, například zohlednil v úhradách za poskytovanou péči či jiným způsobem tyto poskytovatele zdravotních služeb podpořil,“ upozorňuje ve svých připomínkách Česká lékařská komora, která požaduje úhradu nákladů poskytovatelům.
Komora také chce, aby povinnou součástí zdravotnické dokumentace bylo i to, kdo může obdržet informace o zdravotním stavu a léčbě pacienta, kdo může kromě pacienta nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace a kdo je oprávněn dávat zástupný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, pokud by pacient nebyl způsobilý udělit informovaný souhlas či nesouhlas.
„Z dosavadní praxe je zřejmé, že ne vždy jsou tyto poměrně zásadní informace k dispozici, a v řadě případů tak vznikají z důvodu absence těchto informaci či jejich neúplnosti komunikační překážky či zbytečné obstrukční jednání, které ztěžuje poskytování zdravotní péče a samotné zdravotníky neúčelně zatěžuje. Jasná legislativní definice oprávněných osob povede k žádoucímu zpřesnění povinných obsahových náležitostí zdravotnické dokumentace pacienta, přičemž v případě budoucí potřeby lze efektivně tyto informace nejen aktivně využít v rámci poskytování zdravotní péče, ale i případně poskytnout v rámci součinnosti kompetentnímu orgánu, například Policii ČR,“ uvádí ČLK.
Výhrady má komora také k tomu, že by měl poskytovatel zdravotních služeb mít povinnost předkládat soupis zdravotnické dokumentace místně příslušnému archivu k výběru vyřazené zdravotnické dokumentace jako archiválie.
„Předně je potřeba uvést, že zdravotnická dokumentace obsahuje osobní a citlivé informace, které podléhají povinné mlčenlivosti, která se nepochybně vztahuje i na dobu, kdy již pacient nežije. Dalším zásadním argumentem je skutečnost, že řada informací je systematicky a povinně vedena ve stanovené podobě ve zdravotnických registrech a není tedy zřejmé, co předkladatele vede k nutnosti zatěžovat poskytovatele zdravotních služeb další, zejména administrativní, povinností. Konečně, jak již bylo uvedeno, jedná se o další administrativní zátěž, která klade další časové a finanční nároky na poskytovatele zdravotních služeb, což opět postihne zejména ambulantní a registrující sféru, která přirozeně nedisponuje širokým administrativním aparátem ani prostředky pro tuto činnost,“ vysvětluje komora. K archivování zdravotnické dokumentace má připomínky také ministerstvo vnitra.
Léčba bez souhlasu či záznam o špatném zacházení
Také ministerstvo spravedlnosti má k návrhu sadu připomínek. „Z návrhu nevyplývají požadavky na zaznamenání léčby bez souhlasu pacienta. Léčba bez souhlasu je přitom zásahem do práva na fyzickou integritu osoby a v tomto ohledu spadá do rámce článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Mimořádný význam má zejména provedení záznamů o léčbě především u psychiatrických pacientů k prokázání splnění zákonných podmínek. Jde v této souvislosti především o uvedení či popsání vážné duševní poruchy, hrozícího vážného poškození zdraví, informací o selhání postupů se souhlasem pacienta, resp. že je nebylo možné využít… Zaznamenání informací zde napomáhá ochraně pacientů a prokázání splnění podmínek léčby bez souhlasu. Navrhujeme, aby zdravotnická dokumentace obsahovala alespoň určité základní požadavky na záznam o léčbě psychiatrického pacienta uvedené výše,“ poukazuje ministerstvo spravedlnosti.
To v návrhu obsahu zdravotnické dokumentace postrádá také informace o zaznamenávání tvrzeného či zjištěného špatného zacházení. „Zaznamenání takových informací ve zdravotnické dokumentaci je významné především v případech, ve kterých osoba omezená na osobní svobodě mohla být podrobena špatnému zacházení,“ podtrhává resort spravedlnosti.
Na podobné problémy poukazuje také veřejný ochránce práv. Ten požaduje i doplnění záznamu o důvěrníkovi nebo podpůrci pacienta. „Kromě osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. i) návrhu, jimiž jsou zákonný zástupce, opatrovník nebo jiná osoba oprávněná udělit souhlas za pacienta, může mít nedobrovolně hospitalizovaný pacient také důvěrníka či podpůrce. Oba mohou svým jménem ve prospěch pacienta uplatňovat všechna práva pacienta v souvislosti s hospitalizací. Proto je vhodné uvést jejich identifikační a kontaktní údaje do zdravotnické dokumentace pacienta. Zároveň nejde o osoby, které jsou oprávněny za pacienta udělit souhlas s poskytováním zdravotních služeb,“ vysvětluje ombudsman.
Navrhuje také změny zajišťující to, aby měli lidé se smyslovým postižením či s komunikačními problémy zapříčiněnými zdravotními potížemi možnost se dorozumět, požaduje úpravy týkající se zaznamenávání použití omezovacích prostředků či rozhodnutí o ochranném léčení.
Podle Hospodářské komory by součástí dokumentace měl být také záznam o provedených preventivních prohlídkách. MPSV zase například požaduje, aby bylo uvedeno rozlišení stupně invalidity pacienta. A Zlínský kraj chce odložit účinnost vyhlášky.
„Bude-li vyhláška přijata v navrhovaném rozsahu, navrhujeme, aby nová vyhláška nenabývala účinnosti hned následující den po uveřejnění ve Sbírce, ale byla stanovena delší legisvakanční lhůta, a to alespoň tři měsíce. Vyhláška významně rozšiřuje a zpodrobňuje požadavky na obsah zdravotnické dokumentace (například povinnost zapisovat údaj o řidičském průkazu, zbrojním průkazu, ZTP, podrobněji stanovuje záznamy o hospitalizaci bez souhlasu atd.). Toto představuje vyšší administrativní zátěž,“ zdůvodňuje Zlínský kraj.
(mk)
