Další ústavní stížnost podal ve čtvrtek ve svém případu Lukáš Nečesaný. Podle jeho advokáta Zdeňka Koudelky je v případu vraždy kadeřnice obětí soudního ping-pongu. Ve stížnosti pak postup obecných soudů, které si případ opakovaně přehazují, označil za debakl obecného soudnictví.
Podle Koudelky bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze porušeno právo Nečesaného na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Dále mělo dojít k porušení Listiny práv a svobod v souvislosti se základním právem domáhat se stanoveným postupem svého právu u nezávislého a nestranného soudu.
Poslední rozhodnutí VS v Praze působí podle Koudelky dojmem, že vrchní soud vede válku s Nejvyšším soudem o hodnocení důkazů a protože nemůže zrušit rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozhodl se opakovaně zrušit rozhodnutí nalézacího soudu, které z rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho právního názoru vychází. Krajský soud v Hradci Králové nebyl podle vrchního soudu schopen zhodnotit důkazy.
Čtěte také: Nejste schopni zhodnotit důkazy, zdůvodnil vrchní soud vrácení kauzy Nečesaný
Stížnost poukazuje na to, že Nečesaný je obětí tzv. soudního ping-pongu a války Vrchního soudu v Praze s Nejvyšším soudem. „Vzhledem k tomu, že má nalézací soud rozhodovat již pošesté, jde o debakl obecného soudnictví. Tím je dán důvod pro aktivní zásah Ústavního soudu,“ uvádí Koudelka s tím, že postup VS v Praze budí pochybnosti o tom, zda má Nečesaný skutečně právo na dvojinstanční soudní řízení. „Formálně sice zůstává řízení dvojinstanční, ale odvolací soud zbavuje prvostupňový soud svobodného uvážení tím, že si vynucuje určité hodnocení důkazů a i cestou změny soudce si vynucuje uznání viny nalézacím soudem,“ upozorňuje advokát ve stížnosti, kterou má Česká justice k dispozici.
Mohlo by vás zajímat
Koudelka dále upozorňuje na zásadu volného hodnocení důkazů, kterou podle něj odvolací soud nalézacímu upírá. „Pokud odvolací soud dojde mimo veřejné jednání k závěru, že mají být nějak hodnoceny důkazy, které neprovedl, a vynucuje si převzetí tohoto svého názoru nalézacím soudem, zavádí kabinetní justici, která byla typická pro některé zvláštní panovnické soudy za feudalismu nebo pro stanné soudy v době nacismu, ale v demokratickém právním státě je nepřípustná,“ uvádí advokát a navrhuje, aby Ústavní soud usnesením odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí VS v Praze až do rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Ve věci rozhodoval nalézací Krajský soud v Hradci Králové pětkrát a nyní má rozhodovat po šesté, pětkrát rozhodoval odvolací Vrchní soud v Praze a dvakrát Nejvyšší soud. „Nalézací soud ve dvou posledních rozhodnutích vždy stěžovatele zprostil obžaloby v souladu s dvěma rozhodnutími Nejvyššího soudu, jehož právním názorem byl vázán. S tím se však nedokáže smířit Vrchní soud v Praze, který chce dosáhnout odsouzení za každou cenu,“ uvádí Koudelka ve stížnosti.
Advokát uvádí, že stížnost podává již nyní, protože podle něj „nelze závažnou neústavnost v postupu vrchního soudu napravit jinak“ a judikatura podle něj takový postup připouští. Stížnost napadá rozhodnutí VS v Praze v celém rozsahu a tím pádem i výměnu soudce, kterou nalézacímu soudu VS v Praze nařídil. Směřuje také ke zrušení procesního rozhodnutí v téže věci, kdy byla zamítnuta jeho námitka podjatosti senátu soudce Jiřího Lněničky z Vrchního soudu v Praze, o čemž rozhodl Nejvyšší soud.
Lněničkův senát za zásadní vadu rozhodnutí nalézacího soudu způsob hodnocení důkazů nalézacím soudem. Vrchní soud argumentuje, že v daném případě není nalézací soud vázán rozhodnutím Nejvyššího soudu, jelikož nejde v daném případě o právní názor, ale údajně jen nezávazné stanovisko či nezávazné pokyny Nejvyššího soudu. „Vrchní soud sice slovně uznává svobodu nalézacího soudu zhodnotit důkazy, ale protože si chce vynutit určité zhodnocení důkazů a vidí, že mu daný senát krajského soudu nepůjde na ruku, rozhodl se nařídit jeho výměnu,“ stojí ve stížnosti. Podle advokáta vede Lněničkův senát s Nejvyšším soudem v kauze Nečesaný válku dlouhodobě a ve svých rozhodnutích se k jeho postupu vyjádřil opakovaně pohrdavě.
Eva Paseková
