Změna trendu v řešení úpadků podnikatelů, ochrana před šikanózními návrhy, ale i hon na insolvenční správce. To všechno přinesl rok 2017 v oblasti insolvencí. Pro období následující pak bude podle odborníka na insolvence Michala Žižlavského hlavním tématem především nulové oddlužení.
Česká justice oslovila Asociaci insolvenčních správců a Unii spolků insolvenčních správců s dotazem, co by označily za událost v justici pro rok 2017, resp. o bilanci toho, co uplynulý rok přinesl z jejich pohledu.
Michal Žižlavský zmínil na prvním místě změnu trendu v oblasti řešení úpadku podnikatelů. „Evropská i tuzemská právní úprava reagovala v uplynulém roce na skutečnost, že v praxi převažují likvidační konkursy, a že jsou podnikatelé fakticky trestáni za neúspěch v podnikání. Nové evropské nařízení se poprvé v historii zaměřilo na sanační způsoby řešení úpadku. Je zde znát zájem na záchraně insolventních podniků. Tento směr sleduje i návrh směrnice, která podporuje restrukturalizaci zejména malých a středních podniků. Jde o nový trend dávat poctivým podnikatelům druhou šanci,“ uvádí advokát.
Tento trend se promítl do novely našeho insolvenčního zákona, v němž přibyla negativní domněnka úpadku, jež podle Žižlavského dává podnikatelům „možnost, aby se ubránili věřitelskému insolvenčnímu návrhu, když mají zdroje na úhradu podstatné části svých závazků. Dříve museli zahájit insolvenční řízení hned, jakmile zjistili, že nejsou schopni hradit všechny své závazky. Dnes mají jistý prostor pro jednání s bankami a věřiteli a pro přípravu sanačního řešení v podobě soudní reorganizace. A to je podle mne dobře.“ uvedl Žižlavský.
Z letošních změn pak zdůraznil povinný sepis oddlužovacích návrhů advokáty nebo neziskovými organizacemi, přesun agend v oblasti oddlužení spotřebitelů ze soudů na insolvenční správce či soudem předběžné posuzování důvodnosti insolvenčního návrhu. „To je nástroj proti insolvenční šikaně, která může podnikatele vyřadit z běžného podnikání i na několik let. Funguje tak, že pokud má soudce při prvním čtení návrhu pochyby o jeho důvodnosti, rozhodne do druhého dne o tom, že návrh nezveřejní v insolvenčním rejstříku. Pak běží krátký miniproces, na jehož konci soud buď návrh odmítne pro zjevnou bezdůvodnost, nebo zahájí veřejné insolvenční řízení. Napadená firma musí být schopna rychle reagovat. Jistě budou případy, kdy se dobře připravená firma ubrání šikanóznímu návrhu a veřejnost se nic nedozví. Kolik jich bude, se teprve ukáže.“
Podle některých správců čelí honu na čarodějnice
Ochranu před šikanózními návrhy jako významnou změnu uvedla i předsedkyně Unie spolků insolvenčních správců Eva Hepperová, která jako hlavní událost roku označila novelu insolvenčního zákona účinnou od 1. 7. 2017. Současně ale upozornila, že s předmětnou novelou měly začít platit prováděcí předpisy blíže upravující podmínky týkající se formálních náležitostí vybavení provozoven správců, ale i samotné činnosti insolvenčních správců. „Toho jsme se bohužel dosud nedočkali, ale naopak jsme testováni různými výroky o tom, co smíme, či nesmíme, a to bez ohledu na rozsah zmocnění, ve kterém lze správcům ukládat povinnosti. Přestože všechny zájmové spolky správců vyvinuly snahu s ministerstvem maximálně spolupracovat, vysvětlovat podstatu své činnosti úředníkům, kteří nemají tolik zkušeností z praxe, a předkládali na podporu svých argumentů rozsáhlou judikaturu, ve výsledku jako by se vše míjelo účinkem. Ministerstvo svůj zájem upřelo na formální náležitosti, a tak trochu to vypadá, jako když si nad správci cvičí svůj švih s bičíkem.“ uvedla Hepperová. Podle ní neexistence prováděcích předpisů a „hon na správce bez hlubší znalosti procesů v praxi“ narušuje insolvenční prostředí.
Mohlo by vás zajímat
O „honu na čarodějnice“ v případě insolvenčních správců hovoří i Martin Pavliš, advokát a insolvenční správce z Unie spolků insolvenčních správců. „Poté, co byli terčem kritiky soudní exekutoři, obrací se kritika na insolvenční správce. Obě tyto profese jsou obecně společností a zejména pak dlužníky považovány za neoblíbené a jsou častým terčem kritiky. Především však pro složitost materie, kterou se zabývají a která je velice těžko uchopitelná i pro odborníky, jsou považováni za cosi tajemného a logicky co je tajemné a neznámé, to je špatné a tam se dějí nepravosti – z laického pohledu samozřejmě, z odborného je to úsměvné. Již málo ale zaznívá, jak se zvyšují výtěžky konkursů, jak se zrychluje proces zpeněžení, že správci svou společensky nevděčnou úlohu plní ku prospěchu očistného procesu společnosti (z ekonomického pohledu) apod.“ Pozitivní naopak ale podle Pavliše je vůbec zahájení diskuze nad problémem standardů činnosti správců obecně včetně úpravy provozoven či jednotná úprava některých procesů a formulářů v souvislosti s novelou insolvenčního zákona.
Přijdou změny v úpravě oddlužení?
Aktuálním problémem, který bude muset být do budoucna řešen, pak nejen u nás, ale i v řadě dalších evropských zemích, je situace lidí v dluhové pasti. Podle Michala Žižlavského „Evropská unie prosazuje nulové oddlužení pro podnikatele i spotřebitele, a to již po třech letech od zahájení insolvenčního řízení. Česká republika prosazuje mírnější variantu nulového oddlužení po sedmi letech. Současně navrhuje, aby se mohl za pět let oddlužit ten, kdo zaplatí alespoň třicet procent svých dluhů a za tři roky ten, kdo zaplatí padesát procent svých dluhů. Tuto změnu minulá vláda sice navrhovala, ale parlament ji nestačil projednat.“ Hlavním tématem nadcházejícího období tak dle Žižlavského bude nulové oddlužení. „Odpuštění dluhů vrací lidi z šedé ekonomiky zpět do normálního života. Z tohoto pohledu dává nulové oddlužení v některých případech smysl. Důležité ale bude, nastavit jeho podmínky tak, aby nebylo zneužíváno. Oddlužení by nemělo být procházkou růžovým sadem. Dlužníkovi musí být zabaven veškerý postižitelný majetek a musí po stanovenou dobu pracovat přiměřeně svým možnostem. Jen ten, kdo se o to poctivě snaží, by měl dosáhnout na konci stanovené doby odpuštění dluhů.“
Michal Žižlavský v této souvislosti vyslovil přání, aby „ministerstvo spravedlnosti podobu nulového oddlužení včas komunikovalo se soudci a insolvenčními správci, a počítalo s materiálním zajištěním výkonu jejich funkcí. Jen to podle něj zabrání kolapsu systému. Jak již Česká justice informovala, ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) novelu poslal do vlády v totožném znění jako v minulém volebním období.
Jana Rosůlková
