Státní zástupce Martin Fraš bude i nadále dozorovat případ Petra Barabáše, a to i přes to, že Ústavní soud nedávno konstatoval, že podával neodůvodněné návrhy na vazbu, že si vybíral soudce jak na běžícím pásu a nerespektoval předchozí rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na zákaz vycestování. Rozhodl o tom v rámci dohledové prověrky státní zástupce KSZ v Ostravě Alois Dlouhý. Podle něj Fraš pouze zaujal jiný právní názor než Ústavní soud.
S tím ale nesouhlasí Barabášovi obhájci, kteří podnět k výkonu dohledu podávali. „Nemůže být pochyb o tom, že neústavního postupu okresního státního zástupce si měl ze všech nejdříve všimnout právě krajský státní zástupce, který měl nad vazebním případem vykonávat pečlivý dohled,“ oponuje Jiří Ježek, jeden z obhájců obviněného.
O ústavní stížnosti Česká justice informovala.
Ústavní soud rozhodl, že usnesením KS v Ostravě, které vycházelo z Frašova návrhu na vazbu, došlo k porušení osobní svobody obviněného Petra Barabáše, a obě citovaná soudní usnesení zrušil. V odůvodnění svého nálezu se podrobně zabýval aspektem určení zákonného soudce a uvedl, že je porušením principu právní jistoty, jestliže se státní zástupce pokusí závěry soudů obejít kupříkladu podáním fakticky totožného návrhu jinému soudci.
Nejde o právní názor
„Je evidentní, že Ústavní soud zaujal jiný právní názor, než státní zástupce OSZ v Ostravě, soudkyně OS v Ostravě a stížnostní senát KS v Ostravě, a z toho důvodu usnesení okresního a krajského soudu zrušil,“ konstatuje Dlouhý ve své zamítavé odpovědi.
Podle advokátů obviněného nicméně předmětem kritiky Ústavního soudu nebyl výklad zákona, ale otázky procesního postupu, hodnocení důkazů a nedostatečnosti odůvodnění procesních podání a rozhodnutí, přičemž postoj dohledového krajského státního zástupce považují za účelovou bagatelizaci a desinterpretaci pochybení dozorujícího okresního státního zástupce. „Vyhodnocení Ústavním soudem deklarovaného neústavního postupu dozorového okresního státního zástupce jako „odlišného právního názoru“ je tak pro krajského státního zástupce patrně jedinou cestou, jak z nepříjemné situace vyvinit nejen svého kolegu, ale hlavně sebe samotného. Nemůže být totiž pochyb o tom, že neústavního postupu okresního státního zástupce si měl ze všech nejdříve všimnout právě krajský státní zástupce, který nad vazebním případem jistě po celou dobu vykonával bedlivý dohled.“
Nebyla to jediná námitka, kterou Dlouhý shodil ze stolu, a kde postup dozorového státního zástupce kritizovaly soudy. Dalším případem bylo řízení o kauci, které trvalo takřka tři a půl měsíce, přičemž nemalá část této doby šla na vrub účelovým obstrukcím. Ačkoliv žádost o kauci byla podána již 19. 4. 2017 a OS v Ostravě rozhodl o přípustnosti peněžité záruky již 9. 6. 2017, k propuštění z vazby došlo až 1. 8. 2017. Důvodem průtahů byl postup Fraše, který podal stížnost jak proti samotnému usnesení o přípustnosti kauce, tak proti navazujícímu usnesení o propuštění na svobodu, a to v poslední den lhůty. „Zejména druhou stížnost nemůžeme vnímat jinak než jako šikanózní výkon práva, když tvrzení státního zástupce o opožděnosti složení kauce stálo na absurdním a formalistickém výkladu, že měla být kauce uhrazena dříve, než existovalo pravomocné rozhodnutí, které stanovilo její výši a splatnost“ vysvětlují obhájci s tím, že Fraš si musel být vědom toho, že takový výklad by byl popřením spravedlivého procesu, jeho stížnost nebude úspěšná a pouze prodlouží pobyt v nezákonné vazbě. Opírají se přitom také o rozhodnutí KS v Ostravě, který o stížnosti rozhodoval, a který k tomu uvedl, že nelze trvat na absolutně formalistickém výkladu rozhodnutí a zákonných ustanovení, neboť i za situace, kdyby obviněný skutečně složil peněžitou záruku o čtyři dny později, bylo by v rozporu s logikou věci, aby zůstal nadále ve vazbě pouze pro to, že lhůta (mimochodem podle názoru KS v Ostravě krátká) byla překročena o nepodstatnou dobu čtyř dnů. „I v tomto případě se dohledový krajský státní zástupce hájí „odlišným právním názorem“, aniž by se jakkoli zabýval okolnostmi a podrobným odůvodněním obou stížností. Nelze se zbavit dojmu, že i zde krajský státní zástupce účelově přehlíží pochybení okresního státního zástupce a tím fakticky kryje nedostatky ve výkonu svého vlastního dohledu, v důsledku čehož obviněný strávil ve vazbě minimálně o tři měsíce déle,“ kritizuje Ježek.
Nezákonně získané důkazy
Nejde o jedinou oblast námitek obhajoby; ovšem ani jiným výhradám nebylo popřáno sluchu. Způsob, jakým se dohledový státní zástupce „vypořádal“ s jinou námitkou, pokládá Ježek za názorně zobrazující postoj dozoru a dohledu. „Šlo o to, že vyšetřovatel chtěl získat informace podléhající státem uložené mlčenlivosti. Opatřil si proto podpis pod listinu obsahující zproštění mlčenlivosti a informace získal. Problém byl v tom, že podpis poskytla osoba trpící demencí, která možná ani nevěděla, co podepisuje. Na naše výhrady proti postupu policisty reagoval dozorující státní zástupce Fraš sdělením, že jde o pouhé spekulace a nic prý nenasvědčuje tomu, že by stav oné osoby byl opravdu tak vážný. Znovu jsme proto odkázali na konkrétní části spisu, z nichž byl mentální stav oné osoby evidentní.“ A opět – Dlouhý odpověděl, že se s obsahem vyrozumění Fraše ztotožňuje a nad jeho rámec pouze dodává, že ona demence vyšla najevo až později. Jde přitom o zřetelný protimluv – v jedné větě se ztotožnit s vyjádřením OSZ a v druhé konstatoval demenci, kterou Fraš popírá. Podle Ježka jde o projev hájení předchozího postupu stůj co stůj a v tomto případě i o snahu uchovat nezákonně získané důkazy.
Malá úlitba
Z celkem třinácti námitek, které advokáti ve svých podnětech k výkonu dohledu uplatnili, Dlouhý přisvědčil pouze námitce spočívající v nedodržení lhůty dle § 73b odst. 2 trestního řádu, neboť Fraš nedodržel pětidenní lhůtu stanovenou pro předložení žádosti obviněného o propuštění z vazby soudu, ale i to se snažil Dlouhý bagatelizovat. K důvodu překročení lhůty státní zástupce uvedl, že bylo nutno vyhotovit zcela nový koncept vyšetřovacího spisu, což musel provádět sám vrchní komisař s ohledem na nepřítomnost administrativního aparátu. „Předložení žádosti obviněného se spisem soudu s dvoudenní prodlevou je sice překročením lhůty uvedené v ust. § 73b odst. 2 tr. řádu, ale v daném případě se nejednalo o svévoli ze strany státního zástupce, ale o objektivní příčinu na straně policejního orgánu, a proto nelze dovozovat úmysl dozorujícího státního zástupce oddalovat rozhodnutí soudu ve vazebním řízení,“ replikoval dohledový státní zástupce s tím, že je nutno uvést, že lhůta pěti dnů pro předložení žádosti obviněného se spisem soudci je pořádková, a proto, pokud výjimečně není lhůta dodržena, nemá to za následek propuštění obviněného z vazby na svobodu.
Ani s tímto vysvětlením ale nejsou obhájci spokojení. „Ze strany krajského státního zástupce je to malá úlitba, aby „něco“ vytkl, ale aby to nebolelo. Přitom i tuto námitku je to třeba chápat jako součást průtahů při rozhodování o kauci, a dalších menších či větších zlomyslností ze strany dozorujícího okresního státního zástupce a vyšetřujícího policisty Marcela Sedláře, včetně účelových průtahů v době trvání vazby, šikanózních domovních prohlídek, přehlížení zjevných nesrovnalostí při výpočtu tvrzené škody nebo zajišťování majetku obviněného a jeho následného rozprodeje, aniž by to bylo nezbytné pro účely vedeného trestního řízení. „Bohužel se s tím nebyl dohledový krajský státní zástupce ochoten zodpovědně zabývat.“ uzavírá Ježek.
Dušan Šrámek
.
