Škodu nespáchal, ale přesto je vinen z úvěrového podvodu. S takovým verdiktem odešel minulý týden od soudu bývalý spolumajitel Oleo Chemical Kamil Jirounek. Soudkyně Městského soudu v Praze Kateřina Radkovská mu uložila půlroční trest vězení, který se připočítal k již platnému rozsudku v jiné kauze.

Paradoxní je, že sama soudkyně, která Jirounka dříve ve stejné kauze odsoudila na pět let vězení s tvrzením, že se dopustil škody značného rozsahu, nyní konstatovala, že se žádná škoda nestala. Přesto Jirounka odsoudila a poslala do vězení.

Obžaloba Jirounkovi vyčítá, že „v úmyslu vlastního obohacení vylákal pod příslibem zhodnocení finanční prostředky v celkové výši 160 milionů korun“ V obžalobě se také uvádí, že úvěr byl zajištěn zástavním právem k pozemkům ve vlastnictví Jirounka, v údajné hodnotě 200 milionů korun, jejichž hodnota je podle žalobkyně 7,4 milionů. Navíc získané peníze, dle tvrzení obžaloby, nepoužil pro rozvoj výroby ve společnosti Oleo Chemical a poskytnuté peníze nevrátil. Navíc podle obžaloby představoval projekt prostřednictvím materiálu vypracovaném společností McKinsey&Company, který byl stěžejní pro rozhodnutí investorů. Ten však nebyl relevantním dokumentem, nýbrž jakousi ukázkou, jak by relevantní studie mohla vypadat.

Poslední tvrzení však popřel svědek, který v prvním soudním řízení nevypovídal, Jindřich Vařeka ml., který je jedním ze čtyř akcionářů společnosti Ravaa spolu se svým otcem (Jindřichem Vařekou st., řečeným též Henry) a otcem a synem Kreysovými. Právě nevyslechnutí Vařeky ml., který je též starostou Příbrami, vrchní soud kritizoval. Vařeka před novým řízením u městského soudu řekl, že se s ním v roce 2008 Jirounek bavil o tom, jestli by nevěděl o nějakém investorovi do jeho podniku Oleo Chemical. „Představil mi projekt využití kafilérních tuků a řekl mi, že je do něj zapojen i profesor Mostecký, jedna z největších kapacit na chemii u nás. Shodou okolností to byl můj vedoucí diplomové práce a proto, že mám vystudovanou petrochemii, tak se mi ten nápad využití zamlouval,“ uvedl Vařeka mladší.

Jirounek totiž se svým společníkem plánovali novou cestu výroby bionafty, tzv. kyselou esterifikací z kafilérních tuků, což v té době byla naprostá novinka. Takto vyrobená nafta je označována jako bionafta II. generace. Podobné továrny byly v té době Evropě asi dvě. (nyní se v provozu Oleo Chemical ročně vyrábí asi 45 tisíc tun bionafty II. generace).

Mohlo by vás zajímat

Vařeka mladší před soudem řekl, že právě proto, že má vystudovanou petrochemii, ho nápad velmi zaujal a svého vysokoškolského pedagoga kontaktoval. „Sešel jsem s profesorem, abych se s ním  o projektu pobavil. Byl dokonce u mne doma. Bavili jsme se o tom celé odpoledne, že by bylo možné využívat tehdy nepříliš cenný materiál (surovinu),“ uvedl před soudem. Právě proto, že byl orientován v oboru, ve kterém Jirounek s Urbánkem podnikali a projekt se mu líbil, přesvědčil své společníky, aby do projektu investovali. Dohodli se na 160 milionech korun půjčky – za každého z podílníků Ravaku 40 milionů. Podle Vařeky ale nešlo o firemní peníze, ale o soukromé prostředky každého z podnikatelů.

Dohoda zněla, že za 160 milionů získají investoři 20% akcií Oleo Chemical. „Protože to byla nová technologie, chtěli jsme mít akcie zajištěné ještě něčím,“ uvedl Vařeka. Jirounek nabídl jako zajištění své pozemky ve Škvorci nedaleko Úval u Prahy. „Došla řeč i na pozemky a jeli jsme se na ně podívat. Jednali jsme i s vedením Škvorce s tím, že ty pozemky, které Jirounek nabízel, budou jednou mít tu hodnotu, že se ze zemědělských stanou stavebními. Já jsem to vnímal jako zajištění těch akcií, které jsme pořizovali,“ dodal Vařeka.

Poté, když se podepisovaly dohody o půjčce a opční smlouvy o úplatném převodu akcií, byla ještě podepsána směnka, kterou ručili Jirounek i Urbánek svým osobním majetkem v řádu desítek milionů korun a dokonce také celou firmou Oleo Chemical.

Jenže konstrukci obžaloby, že Jirounek záměrně potenciálním investorům ukázal posudek, který byl nadhodnocený, Jindřich Vařeka popřel. Na přímý dotaz soudkyně, jestli věděl o posudku na pozemky v hodnotě 200 milionů korun řekl: „Nikdy jsem o něm nic neslyšel. Nevím, kde se vynořil.“

Soudkyně? Ověřovali jste si nějak hodnotu těch pozemků?
Vařeka ml.: Zřejmě jsme se spokojili s tím, co nám tehdy říkal místostarosta, či starosta. Možná jsme doplatili i na to, že jsme se o to nestarali, aby na nich byla změna územního plánu. Dnes, když jsem sám na úřadě, tak to sám vidím, kdo se stará, ten má, kdo ne, má smůlu.

S:Řekl Vám, jestli jsou to pozemky zemědělské, či stavební?
V: Nevím přesně, ale měli jsme to přesně od informací z úřadu.

S: Dělali jste si výpis z katastru nemovitostí?
V: Já osobně ne.

Soudkyně se Vařeky také ptala da další z bodů obžaloby a to na studii společnosti McKinsey&Company na rozvoj společnosti Oleo Chemical a rozšíření výroby. Zajímala se o to, zda Jirounek a Urbánek hovořili o tom, zda chtějí navýšit výrobu ve své továrně. „Každý podnikatel hovoří o možnostech zvýšení výroby do budoucna. Dívali jsme se i na studii McKinsey.“

Byl vám projekt popsán technicky?‘
Proces esterifikace, při kterém se tuky štěpí na něco, co už je čistého, s čím už jde pracovat. Jmenuje se biodiesel. Liší se to od bionafty z řepky tím, že je živočišného původu, proto se nazývá biopalivem II. generace. A je v tom rozdíl oproti současným biopalivům, které se ukazují jako sporné.

Vyrábělo se v roce 2008 už ten nový produkt?
Něco málo tam už běželo. Asi tisíc kilotun. Ale jestli to bylo to nové, to si nejsem jist.

Říkal Jirounek, nebo někdo jiný o množství, kolik se toho má vyrábět?
Nějaká čísla padala, nevím, jestli to bylo 4,5,6 kilotun za měsíc.

Hovořili o zvýšení výroby do budoucna?
Každý podnikatel hovoří o možnostech zvýšení výroby do budoucna. Dívali jsme se i na studii McKinsey.

Takže jste ji viděli a porovnávali jste to nějak?
Přečetl jsem si ji a nevím, co bych víc k tomu řekl.

Měl jste ještě nějaké další informace z Olea?
Díval jsem se na to střízlivěji, než bylo ve studii.

Co vám k tomu řekli?
Že je to studie.

K dotazu státní zástupkyně, kdy se seznámil se studií společnosti McKinsey&Co. o rozvoji Oleo Chemical uvedl: „Nevím, nevybavuji si. Bylo v ní uvedeno, jaké jsou hypotetické možnosti fabriky.“

Soudkyně Radkovská však v odůvodnění rozsudku nadále trvala na tom, že právě tato studie byla klíčovým dokumentem pro rozhodování Kreysů a Vařeků o tom, zda do projektu investovat. Obhajoba tvrdí, že právě petrochemické vzdělání Vařeky mladšího bylo důvodem, proč byl pověřen dalšími společníky, aby projekt prověřil a dohodl detaily transakce.

20 % akcií za 120 milionů, celá firma za 600

Před soudem vystoupil také soudní znalec, kterého si vybrala soudkyně. Ten kromě jiného měl odpovědět na otázku, jakou hodnotu měly akcie, které získali investoři Kreysovi a Vařekovi. Jeho odpověď zněla, že zhruba 120 milionů korun. A tedy, že celé Oleo Chemical mělo hodnotu cca 600 milionů. Jirounkovy pozemky ocenil na 4 miliony korun, což je ze všech znaleckých posudků zdaleka nejmenší suma (rozptyl je mezi 4 a 200 miliony). Soudní znalkyně přizvaná Jirounkovými obhájci je ohodnotila na 47 milionů. Jedna z bank zhruba v roce 2006 je ohodnotila na 60 milionů a Jirounkovi na ně půjčila 40 milionů. Kromě toho Jirounek a Urbánek ručili svými majetky, které odhadovali na desítky milionů korun.

Čili 600 milionů na směnku za Oleo, 120 milionů v akciích, cca 100 milionů na směnku za osobní majetek podnikatelů a 4 miliony za pozemky. Celkem tedy přes 824 milionů korun. S tím, že hodnota pozemků je diskutabilní. Pokud by se brala střední hranice rozptylu, jednalo by se o cca 60 milionů a celkem tedy 880 milionů korun. Tím vším byla zajištěna půjčka 160 milionů korun.

Podle soudkyně Kateřiny Radkovské bylo tedy prokázáno, že věřitelům nevznikla žádná škoda, jelikož půjčka byla přezajištěna a pokud by měli skutečný zájem své peníze dostat zpět, měli na to dostatek nástrojů. Například již zmíněnou směnku. „Je chybou poškozených, že se jí sami nedomáhali. Pokud říkali, že směnka je slabý nástroj, tak je jejich chyba, že sumu více nevymáhali,“ uvedla v odůvodnění rozsudku Radkovská. I proto nakonec překvalifikovala původní trestný čin z nejpřísnějšího pátého (škoda značného rozsahu a sazba až deset let) do mírnějšího prvního odstavce, podle nějž hrozí maximálně dva roky vězení.

Vzhledem k tomu, že Jirounek byl v jiné trestní kauze odsouzen na šest let a Městský soud v Praze tedy musel uložit souhrnný trest, výrok zněl 6 roků a 6 měsíců nepodmíněně.

Jak státní zástupkyně, tak obhájci Kamila Jirounka si ponechali lhůtu pro případné odvolání. Je tedy pravděpodobné, že se případem bude znovu zabývat Vrchní soud v Praze. Bude zajímavé sledovat, jak bude hodnotit provedení úkonů, ke kterým vyzval soudkyni Kateřinu Radkovskou.

Tomáš Pečený