Usnesení o zahájení trestního stíhání čtrnácti osob obviněných ovlivňování soudu a z podvodu v rámci insolvenčního řízení na společnost Via Chem vzbuzuje spekulace o tom, do jaké míry mohli být v údajné trestné činnosti zainteresováni i soudci, kteří v něm rozhodovali. Zatím je nicméně předčasné to hodnotit. Samo usnesení totiž ještě nevypovídá o možné účasti dalších osob, shodují se právníci. Prezident Miloš Zeman zatím neobdržel žádnou žádost o vydání zmíněných soudců trestnímu stíhání.
Podezření může vzbuzovat již samotné přesídlení sídla firem, které v případu figurují, do Českých Budějovic, aniž by to mělo jakýkoli ekonomický význam. Na tamějším krajském soudě působí totiž pouze jeden soudce, který dělá reorganizace podniků. Právě neodůvodněné přesídlení firem spojené s výběrem konkrétního soudce bývá spojováno s insolvenčními podvody. Vysvětlení může být ale i prozaičtější – například zkušenost s tím, jak ten který soud, respektive soudce rozhoduje ve stejných či analogických případech. Tuto stěhovací praxi se nyní snaží změnit novela insolvenčního zákona, podle níž by se na změnu sídla nebral zřetel, pokud by k ní došlo v šestiměsíční lhůtě před podáním návrhu. V tomto případě není jasné, zda samotné přesídlení může signalizovat nějaké protiprávní propojení mezi některými účastníky insolvenčního řízení a soudci KS v Českých Budějovicích.
Ovlivňování soudu?
Stejně nejasné jsou i okolnosti jednání, které považuje policie ze strany obviněných za trestné, a proto i v těchto případech nelze určit, zda došlo zároveň k nějakému závadnému jednání ze strany soudců. Podle usnesení navštívil obviněný Ivo Hala 4. listopadu 2013 soudkyni Marii Červinkovou, které byla přidělena insolvence společnosti Via Chem, v její kanceláři. Na základě návštěvy nabyl dojmu, že „Červinková vnímala v souvislosti a insolvenčním řízením ve věci společnosti Borsay, kterou má přiděleno, negativně, že si v něm titíž věřitelé stěžovali, a dokonce jí telefonovali, a rozhodl se jí proto tyto věřitele prezentovat jako kverulanty a spekulanty, ačkoli věděl, že jsou jejich nároky oprávněné.“ Proto téhož dne pro soudkyni nechal vyhotovit dokument, který měl obsahovat zavádějící informace v neprospěch insolvenčních navrhovatelů. Takto zpracovaný dokument, píše se dále v usnesení, Hala týž den e – mailem odeslal, „ovšem nikoli jako podání v rámci insolvenčního řízení, nýbrž toliko jako dokument určený pro její potřebu, který ji utvrzoval v jejím dojmu z osob insolvenčních navrhovatelů, jak mu jej v dopoledních hodinách sama zprostředkovala.“
Ještě závažnější podezření vzbuzuje na možné protiprávní jednání ze strany soudkyně Červinkové další ze skutků, které policisté kladou Halovi za vinu. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání jí měl 7. listopadu 2013 odvést na datovém nosiči koncept usnesení o odmítnutí insolvenčních návrhů výše zmíněných věřitelů. Červinková 8. listopadu v dopoledních hodinách Halu měla kontaktovat kvůli tomu, že jí vedoucí kanceláře insolvenční agendy přinesla v té samé věci návrh Městské části Praha 10 a na zahájení insolvenčního řízení. Následně pak, pokračuje obvinění, „ji Hala instruoval, aby se držela stanoveného postupu, a tím, že ji bude ještě kontaktovat.“ Vše pak podle policie vyvrcholilo tím, že Červinková insolvenční návrhy dvou věřitelů – fyzických osob odmítla vydaným usnesením, „přičemž toto jí podepsané usnesení fakticky přejímá argumentaci uvedenou ve vyjádření dlužníka ze dne 7. listopadu,“ které mělo být shodné s oním dokument, přineseným Halou předchozí den. Vše mělo vyvrcholit 11. listopadu, kdy Červinková v dopoledních hodinách sdělila Halovi, že jí vydané usnesení o odmítnutí věřitele bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a že má vymyslet další postup,“ napsala k tomu policie s tím, že Hala soudkyni obratem instruoval, aby stejně odmítla i návrhy městské části Praha 10.
Do špatného světla staví usnesení i dalšího insolvenční soudce, Miroslava Veselého. O něm detektivové do dokumentu poznamenali, že se prý za Halu přimlouval u kolegy, místopředsedy soudu Zdeňka Strnada. „Podle policejního orgánu je důvodem změny to, aby v insolvenčním řízení, jehož nutného zahájení si byli Petr Sisák a Ivo Hala s ohledem na splatnost dluhopisů vědomi, byla založena místní příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to zejména kvůli přátelství Iva Haly, který z Českých Budějovic pochází, se soudcem insolvenčního úseku Miroslavem Veselým,“ konstatovali k tomu detektivové v textu obvinění.
Dodali, že o jejich vzájemné komunikaci a setkáních mají důkladný přehled i díky odposlechům. Celou skupinu totiž začali sledovat už na jaře 2014. Hala se spolu s dalším obviněným, právníkem Milanem Kučeříkem, měli snažit, aby návrh na vyhlášení moratoria, než se společnost Via Chem dohodne s věřiteli, dostal na stůl právě Veselý, „u kterého důvodně předpokládal, že bude návrh akceptovat“. Celou věc ale dostal na starost Strnad, který takový návrh smetl ze stolu. „A to i přesto, že se u něj za Ivo Halu přimlouval právě Miroslav Veselý,“ konstatuje policie v dokumentu.
Soudcovská etika
Pokud by se vše odehrávalo tak, jak tvrdí policie v usnesení o zahájení trestního stíhání, byl by to skutečně problém. Podle paragrafu 80 Zákona o soudech a soudcích je soudce “ v zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví. Zároveň je soudce povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti soudce zejména je povinen poskytnout každému účastníku řízení nebo straně soudního řízení anebo jejich zástupcům plnou možnost k uplatnění jejich práv; nesmí však od nich, s výjimkou případů stanovených zákony o řízení před soudy, jednostranně přijímat nebo jim podávat informace nebo s nimi jednat o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv.
„Pokud takovým způsobem soudkyně skutečně jednala, není to v pořádku,“ hodnotí popisované jednání insolvenční soudce, kterého Česká justice požádala o zhodnocení tvrzení, která jsou uvedena v usnesení o zahájení trestního stíhání. „Není možné, aby jedna strana sepsala návrh usnesení, a soudce jej beze všeho převzal,“ kroutí nad tím hlavou soudce. Stejně tak se pozastavuje nad tím, že Hala měl soudkyni poslat e – mail, který ji měl utvrzovat v jejím negativním vyjádření vůči některým navrhovatelům. Podle zákona je totiž soudce povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů. „Vyjádření negativního postoje vůči některé za stran je tedy jasným porušením zákona,“ konstatuje soudce, kterého zaráží ještě další věc. „Pokud na soudu existují takové způsoby, jde jednoznačně o systémovou a dlouhodobou záležitost. V normálně fungujících vztazích by si insolvenční správce k soudci nic podobného nedovolil.“
Nejde o kontradiktorní řízení
Soudce ale zároveň upozorňuje na to, že insolvenční řízení je atypické v tom, že nejde o čistě kontradiktorní řízení, kde jsou pouze dvě strany, ale v tomto případě je podle zákona možnost komunikovat i mimo hlavní líčení. V každém případě je ale soudce povinen o každém osobním jednání, či komunikaci sepsat zápis a založit jej ve spise.“
V insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné. O úkonech, při nichž insolvenční soud jedná s ostatními procesními subjekty o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv, se vždy sepisuje protokol; není-li to možné vzhledem ke způsobu, jakým se procesní subjekt obrátil na insolvenční soud a je-li jednostranné přijetí nebo podání informace insolvenčním soudem ve společném zájmu věřitelů, je insolvenční soud povinen o takto přijaté nebo poskytnuté informaci vždy pořídit záznam do insolvenčního spisu. Náležitosti takového záznamu stanoví prováděcí právní předpis.
Meze policejního usnesení
Pokud se celé jednání mezi Halou a soudkyní Červinkovou odehrálo tak, jak je popisováno v usnesení o zahájení trestního stíhání, bezpochybně by se jednalo přinejmenším o porušení zákona o soudech a soudcích. Z toho by pak mohla vyplývat kárná odpovědnost. Podle § 87 zákona o soudech a soudcích je kárným proviněním soudce „zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.“
V případě závažného porušení zákona by soudci nehrozilo pouze kárné řízení, ale případně dokonce trestní stíhání. Je ale otázkou, zda se vše skutečně odehrálo tak, jak jsou skutky popsány v usnesení o zahájení trestního stíhání, a do jaké míry lze spekulovat o případném zavinění jednotlivých osob, včetně těch, které nebyly obviněny. „Zahájení trestního stíhání je velmi rané stadium vyšetřování, přesněji jeho úvod a dle § 160 odst. 1 trestního řádu musí být zahájeno, nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba,“ vysvětluje prezident Unie obhájců Tomáš Sokol. „Zdůrazňuji, že musí, protože zahájení trestního stíhání je institut, který slouží ochraně práv obviněného.“ Jak dále vysvětluje, policie má podezření, což je primárně výhradně její věc. Ale dosáhne-li určité intenzity, musí ho sdělit, a dát tak obviněnému možnost se bránit. „Pochopitelně, že v celé řadě případů se až v dalším řízení zjistí, že původní podezření nebylo důvodné a trestní stíhání je zastaveno. Proto ze samotného usnesení o zahájení trestního stíhání lze usuzovat pouze na to, že policie má podezření. Ostatně i věcné námitky proti obvinění s tím, že se takto věc nestala nebo obviněný není a dokonce nemůže být pachatel, odbývá státní zástupce poukazem na další vyšetřování, v němž se tyto argumenty potvrdí,“ uzavírá Sokol.
Podle bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery by mělo být usnesení formulováno tak, aby nezavdávalo příčiny ke spekulacím ohledně role osob, které nejsou obviněny. „Protože nejsou obviněni, mohou se soudci jenom obtížně bránit. Mimoto jsou vázáni mlčenlivostí vyjadřovat se ke konkrétním okolnostem případů, které soudí,“ dodává Kučera. Jak ostatně soudci již dříve prohlásili v médiích, k mlčenlivosti je zavázala i policie. Oběma právníkům, byť v jiné kauze, dávají za pravdu i ústavní soudci. „Zahájení stíhání je prvotní fází, kdy skutečnosti svědčící o spáchání konkrétního trestného činu nelze mít ještě postaveny najisto. Tomu musejí nutně korespondovat požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení státního zástupce o stížnosti obviněného proti němu,” napsali v jednom z nejnovějších rozhodnutí.
Předseda soudcům věří
Oba v usnesení zmiňovaní soudci jakékoli pochybení odmítají, a postavil se za ně i šéf českobudějovického krajského soudu Milan Tripes. „Že je něco vyvěšeno veřejně na internetu, to jsem někomu mohla říkat, ale nikdy jsem se nikoho zvenčí neptala na další postup, to je absolutní nesmysl,“ řekla Červinková ve svém vyjádření. Soudkyně také odmítla, že by Halovi jakkoli stranila. „Neměla jsem k tomu žádný důvod. Postupovala jsem striktně podle insolvenčního zákona.“ Rovněž Veselý připustil, že s Halou, s nímž se zná ještě z dob, kdy sám dělal insolvenčního správce, mluvil. Jakékoli přímluvy ale odmítl.
Ani k podání kárné žaloby nevidí zatím důvod nadřízený obou soudců. „Mám za to, že k jejímu podání nemám aktuálně žádné důvody. Pokud bych se dozvěděl takové skutečnosti, které by naplňovaly znaky kárného provinění ve smyslu § 87 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podal bych ji,“ sdělil České justici Tripes. O žádných takových skutečnostech však předseda soudu neví, přičemž rozhodování obou soudců bylo a je podrobeno takříkajíc trojí kontrole: ze strany veřejnosti, neboť insolvenční spisy jsou jí v podstatě plně k dispozici prostřednictvím Informačního systému insolvenčního rejstříku (ISIR), a to i na webových stránkách ministerstva spravedlnosti, i ze strany státního zastupitelství, které na pokyn obou výše jmenovaných soudců do těchto insolvenčních řízení vstoupilo jako účastník a ochránce veřejného zájmu. „Spisy do detailu neznám, ale nejsem si vědom toho, že by ze strany SZ byly vznášeny jakékoli pochybnosti o procesních postupech či rozhodnutích soudu. A za třetí jsou rozhodnutí podrobovány kontrole ze strany nadřízených soudů, které rozhodovaly o celé řadě opravných prostředků, které byly v té či oné kauze podány – a pokud vím, byla rozhodnutí zdejšího soudu zatím vždy shledána věcně i procesně správnými,“ vysvětluje dále Tripes.
Jak dále dodává, s oběma soudci také samozřejmě o této záležitosti hovořil a byl jimi ujištěn, že se při vyřizování věci nikdy vědomě nedopustili žádného jednání, jež by mohlo vést k pochybnostem o jejich nestranném a nezávislém rozhodování. Předseda nicméně konstatuje, že usnesení o zahájení trestního stíhání ani jednoho z obviněných nestudoval – mezi zadrženými ani obviněnými nebyl nikdo ze zaměstnanců zdejšího soudu, takže k tomu neměl ani důvod. „Svým soudcům věřím a ani po více než měsíci nemám žádné relevantní informace, na základě kterých bych se cítil být oprávněn podat na ně kárnou žalobu.“
O tom, že policie nemá ve věci soudců nabito, a to přesto, že měla nasazeny prostorové odposlechy v kancelářích zmíněných soudců, i odposlechy telefonní a emailové komunikace obviněných, svědčí i to, že zatím nepodala žádost o vydání k trestnímu stíhání. „Pan prezident neobdržel žádnou žádost orgánů činných v trestním řízení týkající se uvedené věci. Z toho důvodu ani nemohl jakkoli rozhodnout,“ píše ve svém vyjádření pro Českou justici mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček.
Dušan Šrámek
