Vláda Bohuslava Sobotky na svém pondělním jednání sice schválila nominaci stávajícího předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petra Rafaje opětovně do této funkce, avšak stalo se tak většinou pouze jednoho hlasu. Ministři ANO hlasovali s jednou výjimkou kompletně proti (ministr financí a předseda ANO Andrej Babiš se hlasování pro možný střet zájmů zdržel) a proti Rafajovi byli i dva ministři za KDU-ČSL.
Podle zjištění České justice tak byl na pondělní vládě tím rozhodujícím hlasem pro Petra Rafaje hlas vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka. Ten se tak jako jediný z koaličních stran přidal na stranu ministrů za ČSSD, kteří jednomyslně Rafajovu nominaci podpořili.
Pavel Bělobrádek informaci potvrdil s vysvětlením, že „nebyl protikandidát a (Rafaj, pozn. redakce) byl přijatelný pro prezidenta“. „Nejmenování delší dobu by byla velká chyba. Navíc jsme si nastavili komunikační kanály k odstranění výhrad“, dodal pro Českou justici Bělobrádek.
Prezident Miloš Zeman již oznámil, že Rafaje jmenuje. „Kdybych měl zásadní výhrady, tak jmenování pana Rafaje odmítnu, ale protože zásadní výhrady nemám, přihlédnu k rozhodnutí vlády, s nímž nemám problém, a pana Rafaje budu jmenovat,“ uvedl Zeman.
Po znovujmenování čeká Rafaje velmi brzy další zásadní událost, totiž prosazení názoru ÚOHS na nový zákon o veřejných zakázkách. O jeho podobu se Rafajem vedený úřad a Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Karlou Šlechtovou (ANO) přou již od ledna tohoto roku, kdy spor obou institucí vygradoval vzájemným obviňováním se z nespolupráce. Česká justice o tom informovala zde.
Situace se podle všeho během jara nijak neuklidnila a přes různé intervence a jednání (například s Andrejem Babišem), které měly za cíl dovést oba úřady ke spolupráci nad novým zákonem, vedla k absolutní neshodě obou úřadů nad koncepcí zákona v rámci připomínkového řízení. To oficiálně začalo 22. dubna a ÚOHS si krátce před jeho začátkem vyměnil s MMR velmi ostrou a obsažnou korespondenci, která ilustruje míru neshody i nespolupráce obou úřadů.
Jeden den na připomínky
Jen den před zasláním návrhu zákona do meziresortního připomínkového řízení, tj. 21. dubna, zaslal ÚOHS patnáctistránkový dokument, v němž mj. píše: „Úřad pro ochranu hospodářské soutěže především opětovně vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem, jakým je s ním – coby spolupředkladatelem – návrh zákona o zadávání veřejných zakázek projednáván. Poslední verzi návrhu doručilo Ministerstvo pro místní rozvoj Úřadu ve čtvrtek 16.4.2015 odpoledne s tím, že očekává zaujetí konečného stanoviska do úterý 21.4.2015. Vypořádání posledních připomínek Úřadu (ze dne 10.4.2015) bylo navíc ministerstvem zasláno až v pátek 17.4.2015 dopoledne a následně upraveno (doplněno) v pondělí 20.4.2015.“
Následuje pak výčet podle ÚOHS 54 základních nedostatků, a to včetně nesouladu zákona s evropskými směrnicemi. K nim pak ÚOHS připojil i tři základní okruhy, v nichž shrnuje důvody nesouhlasu s předloženým zákonem.
Místo spolupráce střet o „filosofii zákona“
Předně se jedná spor ohledně samotné filosofie zákona o zadávání veřejných zakázek. „Zatímco zpracovatel zákona se domnívá, že je zadavatelům třeba poskytnout větší flexibilitu [a za tím účelem zadávací řízení zdánlivě „rozvolňuje,“ tj. nijak podrobně nereguluje postup zadavatele v zadávacím řízení s tím, že je na zadavateli, aby si zadávací řízení do značné míry navrhl podle svých potřeb], Úřad se domnívá, že zadavatelé volají především po jasném popisu postupu, jakým mají veřejné zakázky zadávat, tedy že potřebují jasný „návod,“ u kterého jim bude jasné, že pokud se ho budou držet, zákon neporuší“, píše ÚOHS.
ÚOHS dále „výslovně upozorňuje na ustálenou judikatorní praxi, podle které, je-li zadavatel povinen postupovat vždy tak, aby neporušoval žádné ustanovení zákona o veřejných zakázkách, a tedy ani jeho § 6 (upravující základní zásady postupu zadavatele), pak pokud by určitým postupem zadavatele došlo k porušení některé ze základních zásad zadávacího řízení, nesmí zadavatel takového způsobu využít a naopak je povinen nalézt postup jiný, byť jej zákon konkrétně nepředepisuje“.
Za koncepční chybu tak antimonopolní úřad považuje úvahu, „že pokud zákon dává na výběr z několika zdánlivě rovnocenných možností, má zadavatel libovůli v tom, kterou zvolí. Ze všech v úvahu připadajících postupů musí vždy zvolit takový postup, kterým neporuší základní zásady“. V této souvislosti upozorňují Rafajovi úředníci, že „nevidí žádný prostor pro to, aby soudní praxe s novým zákonem svůj výklad základních zásad přehodnotila“.
„Prokorupční“ zákon
Dalším problémem je podle ÚOHS „legislativní toztříštěnost“. „Díky matoucí systematice není zcela jasné, a to ani profesionálům v oboru, která ustanovení zákona se budou vztahovat na který institut či druh/režim zadávacího řízení“, namítá ve svém stanovisku ÚOHS. Dále kritizují „absenci jasného pojmosloví (kdy je opouštěno stávající a nové není ani definováno, ani jednotně používáno)“ a fakt, že „zásadní koncepční změna (kdy ze stávající úpravy „nezůstává kámen na kameni“) povede ke značnému rozkolísání rozhodovací praxe, která se bude poměrně dlouhou dobu stabilizovat“.
Zákon z dílny MMR pak hodnotí ÚOHS také jako spíše pro korupční, než protikorupční. Jedná se z pohledu ÚOHS především o „kombinace možnosti, tj. nikoli povinnosti vyloučit ze zadávacího řízení dodavatele s mimořádně nízkou cenou s velmi rozvolněnou možností zadávat tzv. vícepráce bez jakékoli soutěže, rozšíření výjimek z povinnosti veřejné zakázky soutěžit i na právní služby, opuštění výslovného zakotvení zásady zákazu dělení veřejných zakázek a povinné sčítání hodnoty zakázek, které zadavatel zadává v jednom účetním období a mnohá další“. Tyto úpravy hodnotí ÚOHS výslovně jako “krok zpět oproti stávajícímu zákonu, pokud jde o boj proti korupci“.
MMR vs. 51 připomínkových míst
Jakkoliv je ÚOHS spolupředkladatelem zákona, MMR jeho opakované připomínky ignorovalo a poslalo svoji verzi do připomínkového řízení. Výsledkem je tak stav, kdy 51 (!) institucí poslalo své zásadní připomínky k návrhu zákona, přičemž z většiny z nich je patrné, že by akceptováním alespoň části připomínek ÚOHS došlo k jejich vyřešení.
ÚOHS pak do připomínkového řízení poslal prakticky identický text, který v dubnu již MMR v předstihu jako spolupředkladatel opakovaně poskytl s následujícím úvodním vysvětlením: „Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nadále trvá na koncepčních připomínkách, neboť nepovažuje koncepci zákona za správnou. Zvolená koncepce bude mít za následek chybovost ve veřejných zakázkách ze strany zadavatelů. Mnohdy chyby zadavatelů, které s ohledem na šíři pojmu budou chybou zadávacích podmínek, a nebude možné je napravit jinak než zrušením zadávacího řízení, což bude mít fatální důsledky pro rychlé a efektivní vynakládání finančních prostředků z veřejných zdrojů a investiční politiku v ČR. Problém způsobuje mnohdy nenávodnost nového zákona o veřejných zakázkách, kdy chybí pravidla, kterých by se mohl zadavatel držet a měl by jistotu, že postupuje správně. Předcházející, poměrně rozsáhlé, koncepční připomínky k návrhu zákona vznesené ze strany Úřadu byly ze strany ministerstva vypořádány následujícím způsobem: ‚Polemiku o koncepci návrhu zákona považujeme v současné chvíli za nepřínosnou. Trváme na tom, že zvolená koncepce je logická a v porovnání se stávající právní úpravou je návrh zákona celkově přehlednější.‘. S ohledem na skutečnost, že takovýmto vypořádáním nedošlo k rozptýlení pochybností Úřadu ohledně správnosti zvolené legislativní úpravy, Úřad sděluje, že trvá na koncepčních připomínkách, jak byly sděleny MMR dne 10. 4. 2015 a 21. 4. 2015.“
Je tudíž zřejmé, že jeden z klíčových zákonů jak pro boj s korupcí, tak pro ekonomický růst země, provází nepochopitelná nespolupráce mezi dvěma klíčovými institucemi. Jak ovlivní tato nespolupráce výslednou podobu zákona se uvidí jak po vypořádání připomínek, tak v následném legislativním procesu.
-tra-
